Velká Fatra 2009 Hlavní stránka Súľovské skály a Stážovské vrchy 2010



title.gif





Stalo se již tradicí, trávit čas mezi Vánocemi a Novým rokem někde v odlehlých částech naší planety a nejlépe na sněžnicích. Bohužel letos počasí nechtělo a tak nebyl na Slovensku téměř žádný sníh, proto jsme zůstali doma a moc jsme si vyčítali, že se nám ve vytopeném pokojíku v postýlce moc líbí. :-)

Přišel ale leden, sněhu moc na Slovensku nepřibylo, ale Saše zaměstnavatel přikázal vybrat si loňskou dovolenou do konce ledna a tak jsme plánovali, co budeme dělat. Jedno bylo jasné, v posteli by se nám rozhodně líbilo, ale tato varianta byla politicky nepřijatelná a patrně by znamenala nucený konec našeho vztahu, jakož to dvojice neschopné se někam vykopat. Takže jsme zakoupili jízdenky do Prešova a vypravili se do Bukovských Vrchů a Bieszczad. Jelikož kromě webu hory.sk, neznám žádné lepší sněhové zpravodajství a navíc se tu východ Slovenska vůbec nezmiňuje, váhali jsme zda vyrazit se sněžnicemi nebo jen tak v botkách. Nakonec jsme sněžnice nechali doma a myslím, že jsme dobře udělali.

f0010.jpg

Absence velkého množství sněhu způsobila, že jsme náš více než 100 km plán hravě ušli za necelý týden a tak jsme nakonec jeli domů o dva dny dříve.

Saša dostala k Vánocům nový spacák Bivak XP s komfortem kolem -12 stupňů celsia, který jak se ukázalo, byl kompatibilní s jejím předchozím spacákem též od Primy. A tak mě napadlo, že bychom mohli utvrdit náš vztah tím, že si vezmu Sašin nyní již bývalý spacák a že se budeme každý večer vzájemně spojovat a sdílet společně teplo. Saša, ač je to holka hodná a jistě mě má ráda, začala nabývat podezření, že mi jde spíše než o lásku o zneužívání jejího nového spacáčku. Prohlašovala pak: "Ty mi chceš všechno hned zničit a rozbít, kdybys měl ty nový spacák, jistě bys mě k sobě nepozval..." A co víc, již od počátku odmítala jakékoliv pokusy navést řeč o milování se ve spacáku, nebť prý nechce mít nový spacáček hnedka znečištěný. A tak jsem nakonec skončil u kompromisu, že tedy odzkoušíme spojení, ale ať nic víc nečekám.

f0015.jpg

Akce nebyla nikterak drahá, jízdenka na autobus Brno - Prešov = 380 kč. Jízdenka na vlak Přešov - Stakčín = 5 euro. Takže doprava tam a zpět pro dva cca 2000 kč.

Pokud sháníte pořádnou mapu Bukovských Vrchů a Bieszczad, abyste věděli kam jsme to vlastně jeli, tak si jednoduše stáhněte MapView a máte po starostech. Nebo navštivte tyto stránky plné topografických map a prohlédněte si oblast přímo z webového prohlížeče.



Sobota 16.ledna 2010
Cesta do Ruského sedla


f0002.jpg f0005.jpg

Kolem sedmé hodiny ranní dojel osobní vlak do své konečné stanice Stakčín. Celý rozespalí a nevyspalí jsme vystoupili z vlaku a chystali se vydat mrazivým ránem směrem k hrázi vodní nádrže Starina. Neušli jsme ani pár desítek metrů, když na nás volá kdosi z tranzitu volá, kam že máme namířeno a zda-li nechceme kousek svést. Nejprve se trochu cukám, protože to k nádrži není zas tak daleko, ale rozdíl v posezení na sedačce oproti chůzi po silnici, nakonec zvítězil. Postupně se dozvídáme, že jde o Jozefa Chomaniče z nedaleké vesničky Kolonica, který se zde snaží podnikat v cestovním ruchu, ale díky finanční krizi se mu dle jeho slov moc nedaří. Za to, že nás svezl, jsem mu slíbil, že dám svým známým o jeho nabídce vědět.

Je jasno a mrzne a my obcházíme po silnici vodní nádrž Starina, při jejíž výstavbě v 80. letech 20. století bylo vystěhováno 7 vesnic do paneláků a následně srovnáno se zemí. Moc tomu nerozumíme, protože většina vesnic by přehradou nebyla zalita. Takto kraj působí jaksi osamělým dojmem. Všude kolem se rozprostírají pastviny pro dobytek a jen tu a tam kaplička, hřbitov, nebo informační tabule prozrazují odlišnou minulost, že kdysi tu muselo být poměrně rušno.

V Ruském rozcestí poobědváme, mezitím kolem nás projede pohraniční policie v terénním autě. Zdá se, že vstupem do Schengenu si pohraničníci značně polepšili, docela jsem koukal na moderní vybavení. Po obědě, který nemůže trvat dlouho i přesto, že sedíme na slunci, vyrážíme do Ruského sedla, kde pro dnešek skončíme a stavíme stan na táborisku. Je zde pěkný přístřešek a nedaleko pramen Cirochy, takže o vodu zde není nouze. Cestou pomalu přibývá sněhu, až se při odpolední procházce z Ruského sedla na vrchol Rypy (1002) dostáváme do království sněhu a ledu. Všude kolem je bílo a to ráno, kolem přehrady to vypadalo spíše na jaro, než na půlku ledna.


Neděle 17.ledna 2010
Cesta na Smerek


f0013.jpg f0016.jpg

Ráno nás sluneční paprsky vyhánějí ze spacáků. No spíše než paprsky jsem to já. Saša by klidně ještě hodinu ležela ve spacáku a lebedila si. Ale vzhledem k tomu, že v zimě je krátký den, musel jsem Sašu trochu pobízet, což sebou nese trochu vrčení a nevraživých pohledů.

Ono se není čemu divit, při teplotách kolem -10 stupňů celsia, ranní vstávání a večerní ulehání opravdu není žádná slast. Než se člověk sbalí a uvaří snídani, je obvykle tak promrzlý, že pak třeba alespoň půl hodiny pochodu, než se ruce a nohy z toho zotaví.

K tomuto účelu nám výborně posloužil výstup na první kopec Okraglik (1100). Cestou sledujeme spoustu stop od zvířat a taky stopu jednoho běžkaře, kterého litujeme, neboť tu není moc sněhu a navíc výstup je poměrně prudký. Jakmile začneme sestupovat z kopce, je tu už kolem docela hodně sněhu, že přemýšlíme o návlecích, ale zatím jdeme bez nich. Obědváme pod kopcem Fereczata (1102) a jako již včera ani dnes není moc příležitostí dlouho vysedávat. Postupujeme dále po zalesněném hřebínku a kocháme se výhledy po okolí. Pak začneme klesat do vesnice Smerek.

f0017.jpg f0018.jpg

Saša cestou spřádá myšlenky na jídlo v nějaké hospůdce v Smereku. Já se jí snažím trochu krotit a říkám, že není vůbec jasné, že tu nějaká hospoda vůbec bude. Saša na to odpovídá, že pokud bude, tak jí musíme navštívit, vždyť pro tuto příležitost jsme se vybavili polskými zlotými. Když nás cesta zavede k silnici, uvidíme najednou hospůdku akorát pro naše debužírovací plány. Bohužel nám po vstupu sdělují, že je zamknuto a tak se otáčíme a jdeme ven. Přes potok ale spatřujeme potraviny a tak se občerstvíme aspoň tam.

Po občerstvení pokračujeme po silnici a po pár kilometrech odbočíme vpravo a za řekou Wetlinou začneme stoupat na Smerek. Dojdeme akorát na hranici lesa, když už je pomalu tma a tak stavíme stan nedaleko cesty, vaříme večeři a lezeme do spacáků.


Pondělí 18.ledna 2010
Polonina Wetlińska


f0023.jpg f0024.jpg

Jasné počasí dlouho nevydrželo a tak se probouzíme a obloha je plná mraků. Přes vrchol Smereku střídavě přechází mraky a tak často vrchol není vůbec vidět. Ale není to až tak zlé, jen nejsou moc pěkné výhledy do okolí a právě kvůli nim jsme sem šli. Po vyfotografování vrcholového kříže na Smereku scházíme trochu níže do sedla a pozorujeme v dáli na obzoru, kam se máme dneska ještě dostat. Saša se moc těší na chatku "Puchatku" a zase spřádá v myšlenkách jídelní lístek. Docela nás uspokojuje představa, že projíme peníze, které jsme ušetřili tím, že jsme na chatu nestihli dojít a tudíž jsme tam nespali.

Když ale na chatu dojdeme jsme trochu zklamáni, je zde prázdno a zima. Vypadá to, že zde nedostaneme ani čaj a tak usedám na lavici a chystám oběd z vlastních zásob. Není tu ani moc teplo, ale aspoň tu nefouká. Saša tomu nemůže uvěřit a tak nakonec zaklepe u okýnka a k našemu překvapení se za chvíli ukáže paní a ptá se co chceme. V nabídce toho moc není a tak si k našemu zmrzlému chlebu objednáváme dva čaje. Pak přijde polská rodinka a taky vypadá, že se jí ta zima moc nelíbí, Saša jim poradí, ať zaklepou a po chvíli již mají taky čaj. Pak ale někam odejdou a nakonec se zřejmě ztratili v nějaké teplejší časti chaty. My jsme už dojedli a tak odcházíme a Saša Polákům nemůže odpustit, že nám o tom teplém místě nic neřekli. Vydrží jí to docela daleko až do místa než při sestupu uklouzne a zapřením o hůlku ji trochu ohne. Dostala totiž k Vánocům taky nové trekové hůlky a to nijaké šmejdy, ale zdá se že byli hodně drahé a teď se jí ohnuly. To že byla rozmrzelá z chaty se s hůlkou nedalo srovnat, došlo i na slzičky. Saša totiž v poslední době už zohýbala hůlky dvoje, ale to připisovala tomu, že to byly šmejdy asi za 600 kč. Ale když se to stalo i s těma novýma bylo to na ní přece jen moc. Začala mi potom i vyčítat, co to tady je za blbou hřebenovou cestu, když skoro každý den jdeme nahoru a dolů a tak.

f0026.jpg f0027.jpg

Odpoledne jsme sešli do vesničky Berehy Górne, kde jsme zase očekávali hospodu, ale kromě prázdného parkoviště tu nebylo zhola nic. A tak jsme pokračovali vzhůru na Poloninu Carynskou. Asi v 900 metrech nad mořem jsme došli v přístřešku kterému Poláci říkají Deszczochron a taky Wiata. Poblíž tekl potok a i přes to, že jsme měli ještě aspoň hodinu času na pochod, jsme se rozhodli tu přenocovat. V přístřešku je cedule, která hlásá, že se tu nesmí spát, ale my si postavili stan kousek stranou na louce.

Takový přístřešek se v zimě moc hodí, protože se nemusí vařit na sněhu, což zvláště plynové bombě nedělá moc dobře. Kolem -10 se plyn moc neodpařuje a navíc vlastním vařením se plyn v bombě ještě více ochlazuje a tak je čas od času potřeba bombu postavit třeba do teplé vody, v bombě to pěkně zabublá a pak zase vaří jako za tepla.

V noci mě probudilo vytí vlka, nebylo to bezprostředně u stanu, spíše to bylo zdálky, ale stejně jsem vzbudil Sašu, aby se taky zaposlouchala, tak pak nemohla chvíli usnout, ale vlci nám nic neudělali, asi nebyli moc hladoví a tak se nás báli.


Úterý 19.ledna 2010
Polonina Caryńska


f0029.jpg

Ráno bylo už úplně zamračeno a tak jsme z přechodu Carynske poloniny toho moc neměli. Po poledni jsme sešli do vesnice Ustrzyki Górne, kde jsme zašli do hospody a pojedli zelňačku a pirohy a k tomu jedno pivko. Takto posíleni jsme ještě zašli do prodejny přes ulici. Uvnitř prodejny se zdržovalo několik chlapů, jakmile jsme věšli dovnitř, prodavačka je vyhnala ven. Pak nám prodala PETku vody a nějakou tu sladkost a my pokračovali v cestě na vrchol Tarnica (1346). Asi po hodině stoupání vzhůru bukovým lesem plným polomů jsme dorazili k další Wiatě. Ke stanování tu bylo spousta hezkých míst, my se ale rozhodli pokračovat ještě dál.

Došli jsme až na hranici lesa a jelikož nebylo hezky a na planině foukal vítr, rozhodli jsme se, že zde zůstaneme. Šli jsme pro vodu kousek do lesa k potoku, cestou jsme pozorovali spoustu stop ve sněhu. Pak jsme objevili i staré stopy medvěda. To aspoň mě vždy moc nerozveselí, zvláště takhle na noc. Ale ty stopy byli staré a byla zima, tak sem si říkal, že asi spí. Nicméně jsem pro jistotu dal po večeři ešus asi 40 metrů od stanu na cestičku a i batohy jsme nechali pár desítek metrů od stanu. Jako bysme tím medvěda lákali, asi deset minut po tom co jsme zalezli do stanu, zaslechl jsem jakoby někdo kopnul do toho ešusu. Začali jsme hulákat, abychom to zvíře vyplašili. Po chvíli ale bylo slyšet, jak drápy trhá naše batohy. Tak jsme zase hulákali a přestalo to. Celí vystrašení jsme se klepali ve stanu a přemýšleli co uděláme. Napadlo nás, že půjdeme podívat na stopy, zda to byl medvěd. Když jsme sesbírali odvahy a vylezli do mrazivé noci, zjistil jsem, že stopy u ešusu jsou malé, takže o medvěda nešlo. Zalezli jsme zpět do stanu a pokoušeli se usnout.

Asi o půlnoci jsem se probudil a poslouchám co se venku děje. Vítr ustal a já měl pocit, jako bych slyšel něco opatrně našlapovat ve sněhu, jak se to blíží ke stanu. Bylo to hodně pomalé a dost opatrné, že jsem si ani nebyl jistý, zda to neslyším svůj strach. Ale pak se to dotklo stanu a v tu chvíli se lekla Saša, která doteď spala a pak bylo jen slyšet, jak to zvíře odskákalo pryč.

Když jsme se ráno probudili, svět se s přibývajícím světlem stával optimističtější. Když si ale Saša chtěla obléct kalhoty, nebyly pod plachtou stanu. Když jsme se rozhlédli kolem, uviděli jsme je asi pět metrů od stanu částečně zasněžené. Pak ještě Saša postrádala ponožku, ale tu už se nám nepodařilo najít. To byla zřejmě válečná kořist našeho nočního predátora. Když jsme o tom říkali místním, mysleli si, že se pravděpodobně jednalo o lišku, protože ta si prý troufne nejblíže člověku.


Středa 20.ledna 2010
Vánice, Tarnica a návrat na Slovesnko


f0034.jpg f0036.jpg

Ráno po částečně probdělé noci, přineslo akorát sněžení. Po té co jsme se vydali na pochod a vystoupili na holý hřeben, přivítal nás dost silný vítr, který nám metl do obličeje krystalky ledu a zmemožňoval nám pořádně se dívat na cestu. Prodírali jsme se závějemi čerstvého sněhu až do sedla pod Tarnicí. Tam se Saša vyjádřila, že dál po hřebenu jít nechce a že sejdeme dolů do Wolosateho. Sestup nám netrval dlouho a jakmile jsme se dostali do lesa ustal i vítr a šlo se celkem dobře. Ve vesnici jsme jako již tradičně hledali hospodu, ale turizmus v zimě tu moc nekvete a tak byla hospoda zavřená. Autobus do Ustrziky Górne nám ujel před několika hodinami a na další spoj nebylo kde čekat a tak jsme šli do další vesnice po svých. Jednalo se asi o 6 kilometrů a tak jsme nasadili solidní tempo, aby to bylo co nejrychleji za námi a my si zašli na něco teplého do hospody.

Po silnici toho moc nejezdilo, pár aut a najednou vidíme někoho na čtyřkolce. Když k nám dojel, zastavil a byl to pohraničník a začal se vyptávat odkud kam jdeme a chtěl vidět pasy. Začal si je opisovat do bločku a vysílačkou diktovat údaje kolegovi. Trvalo to docela dlouho, takže jsme stihli vychladnout. Nakonec nás pustil s tím, že tady je národní park a že se tu nesmí spát v lese. Taky nám říkal, že cestou na Kremenec, máme dávat pozor, abysme nešli na Ukrajinu. Že by nás chytli a platili bysme pokutu.

Pak jsme došli do stejné hospody jako předchozí den, dali si polévku a něco z vlastních zásob a vypravili se směrem na Kremenec. Jelikož jsme vyšli po druhé hodině, bylo jasné, že tam nemůžeme dojít. Naštěstí se cestou objevila jedna Wiata a tak jsme postavili stan nedaleko v jedlo-bukovém lese a zašli si k potoku pro vodu a vařili a jedli a pak zalezli do stanu a čekali jaká bude tato noc. Naštěstí byla naprosto klidná, žádná liška nás nepodctila svou návštěvou.


Čtvrtek 21.ledna 2010
Udělalo se hezky pokračujeme po hřebenu


f0047.jpg f0048.jpg

Ráno máme radost, že na nás nezaútočila žádná zvěř a ani pohraničníci, že nás nezabácli. Včera jsme totiž potkali dva pohraničníky jak šli pěšky, pravděpodobně asi z nějaké obchůzky a tak Saša sledovala stopy a došla k závěru, že ten druhý došel až k našemu přístřešku a pak se vrátil. Celý zmrzlí stoupáme k vrcholu Welké Rawky, po cestě odpočíváme a zahříváme se douškem slivovice, která teprve v těchto mrazech báječně chutná. Cestou vzhůru se otáčím, zda nás nepronásleduje někdo v uniformě, přece jenom jsem měl pocit, že tomu policistovi ze včerejška nějak moc leželo na srdci blaho národního parku a to, že se nám do večera nepodaří dojít na Slovensko, musel asi tušit. Naštěstí naše stíhání probíhalo především v mé mysli a tak jsme se zanedlouho mohli nerušeně kochat výhledy z Welké Rwaky, kterou projasňovalo ranní slunce a vytvářelo až neskutečné kontrasty s okolními mraky.

Na vrcholu jsme nezůstali dlouho sami, neboť z druhé strany k nám mířila skupina pěti Poláků. Posléze jsme zjistili, že pokračují naším směrem na Kremenec. Aspoň nám prošlapali cestu. Pokračujeme po Polsko-Ukrajinské hranici a kolem poledne stojíme na trojmezí na Kremenci. Zde se rozhodujeme zda pokračovat dále po hřebenu, nebo sejít do Nové Sedlice a jet domů. Jelikož bylo hezky a podle předpovědi to mělo vydržet, padlo rozhodnutí zůstat zde ještě jeden den.

f0042.jpg f0050.jpg

Cesta po hřebenu nebyla vůbec tak nudná, jak jsem si ji představoval a docela jsem si užíval ty všudypřítomné buky, hlavně, že svítilo slunce. K obědu jsme roztavili sníh na hraničním kameni a lehce po poledni došli v táborisku pod Čierťažou. Skoro bysme tu zůstali, ale bylo ještě brzo a tak jsme se vydali pod Rabia skálu. Cestou jsme hodně přemýšleli o stopách co nás doprovázeli. Byli to zhruba stejné stopy jako z osudné noci, ale zajímavé bylo, že vedli po hřebenu i několik kilometrů. Pro zájemce přikládám odkaz na stánky věnované stopám šelem a přikládám i kopii jejich terénní příručky.

Kolem třetí hodiny stojíme před přístřeškem pod Rabí skálou. Není to moc komfortní bydlení, standardně chyběly dveře, ale kromě toho táhlo škvírami mezi trámy a na podlaze byl lehký poprašek sněhu. Rozhodli jsme se, že si stan postavíme uvnitř, protože venku byla planina a tam fučel vítr.

Saša zápasila se stavěním stanu a já se pokoušel přimět bombu, aby trochu vařila. Pak jsem dostal černý puntík, protože jsem nechal Sašu samotnou zápasit se zapichováním kolíků do zmrzlé země. No my totiž máme trochu přehozené role, Saša staví stan a já vařím večeři. Saša říká, že jí to vyhovuje, ale když dojde na zmrzlou zem, čeká, že chlap jako já ji přispěchá na pomoc. No nakonec jsem jí jeden kolík zapíchl :-) ....


Pátek 22.ledna 2010
Sestup do Nové Sedlice


f0051.jpg f0052.jpg

Poslední ráno bylo zamračeno a tak nás příliš nemrzel sestup do vesnice. Cestou jsme potkali naši skupinu Poláků, která spala v Nové Sedlici a teď se vracela na hřeben. Závěr cesty do vesnice probíhal po zledovaťelé silnici a my spěchali na autobus, který měl jet před polednem, došli jsme asi o dvě minuty dřív, ale pak se ukázalo, že je všední den a tudíž máme ještě tři čtvrtě hodiny času.

¨V mezičase jsme navštívili místní samošku, kde nám místní povídali něco zajímavostí o kraji. Pak jsme nasedli do autobusu do Sniny, který byl luxusním vyhlídkovým, neboť zajížděl do všech vesniček. Cesta tak trvala asi dvě hodiny. Ve Snině jsme skončili v hospodě, pak popojeli do Prešova, pak poseděli v hospodě a nakonec odjeli nočním autobusem do Brna.









Den Datum Vzdálenost [km] Stoupání [m] Klesání [m] Počasí Popis
1. 16.01.2010 28,3 758 338 hráz vodní nádrže Starina (340) - Veľká Poľana - oběd v Ruském - Ruské sedlo (800) - (nocleh ve stanu na táborisku)
2. 17.01.2010 18,2 928 631 Ruské sedlo (800) - Kruhliak (1100) - oběd - Fereczat (1102) - Smerek (600) - nocleh ve stanu pod Smerekem
3. 18.01.2010 12,5 554 699 Smerek (1222) - Przelecz Orlowicza (1093) - chatka Puchatka (1230) - oběd - Berehy Górne (740) - nocleh ve stanu u deszczochronu
4. 19.01.2010 16,9 862 723 Polonina Caŕynska - Ustrzyki Górne - oběd - nocleh ve stanu pod Szeroki Wierch
5. 20.01.2010 18,4 421 659 Szeroki Wierch (1239) - Tarniczka (1315) - Wolosate (740) - Ustrzyki Górne - oběd - nocleh ve stanu vedle deszczochronu pod Rawkou
6. 21.01.2010 15,1 895 632 Wielka Rawka (1304) - Kremenec (1221) - oběd - Čelo (1159) - nocleh ve stanu uvnitř starého přístřešku pod Jarabou Skálou
7. 22.01.2010 11,4 63 767 Jarabá Skala (1167) - Nová Sedlica (400) - odjezd autobusem
celkem 120,7 4479 4448    




Velká Fatra 2009 Hlavní stránka Súľovské skály a Stážovské vrchy 2010

Vytvořeno 24.01.2010 18:12
Copyright © 2009 by Jiří Humpolíček
Linux is like a wigwam. No windows(TM), no gates, apache inside. :-)