Dolomity 2008 Hlavní stránka Ukrajina 2008



title.gif





f0002.jpg

V poslední době máme trochu problém s plánováním našich výletů a dovolených v horách. Problém spočívá v tom, že Saša je lačná po hodně nevšedních zážitcích (říkáme tomu interně speciality), já se asi pomalu na "stará kolena" začínám přespříliš zabývat bezpečností celé akce a tak to většinou dopadne, že si naplánujeme něco zajímavého, technicky tak na hraně našich schopností a pak zjistíme, že by to chtělo podniknout tak ve 4 lidech, abychom se byli schopni dostatečně jistit na ledovci, ale k tomu nám chybí, našim nápadům nadšení, parťáci (interně je nazýváme kamarády) a tak pak na poslední chvíli vybíráme a plánujeme jiné řešení a tak to pak dopadne, že vyrazíme třeba ze Splitu na kolech po Černé Hoře. Pokud byste chtěli jet na trek třeba do Gruzie, Nepálu, Altaj, nebo na nějaký kopec v Alpách nebo jenom někdy na víkend pod stan či jen tak pod širák do Beskyd, napište a můžeme společně vyrazit. (Pro víkendové záležitosti je dobré poznamenat, že bydlíme v Brně)


f0003.jpg

Tenhle nápad tedy vznikl tak, že jsem už dlouhá léta chtěl vyrazit do Černé hory do Prokletije, ale Saše se tam moc nechtělo, protože je to zřejmě místo, kam jezdí malé děcka. Začal jsem plánovat pěkný trek po Černo-Horsko-Albánsko-Kosovském pohraničí s výstupem na spoustu místních velikánů. Ale jak to celé dopadlo? Zjistil jsem, že zrovna na zmíněných místech se dodnes vyskytují oblasti zaminované a nejvíc je to právě na hranicích. S ohledem na to, že skoro vždy se pohybujeme místy kudy nikdo moc nechodí, což by nám tady nemuselo přinést kýženou romantiku, rozhodli jsme se tento nápad odložit na neurčito. No a pak se objevila naděje, že pojedeme do Gruzie a Saši kamarád, který má cestovku a Saša pro něj občas pracuje se nabídl, že Saše proplatí náklady, když další rok do těchto míst povede zájezd. Nakonec však z dotací sešlo a Saša našla výhodný vlak do Splitu a tak se zrodil nápad trochu si užít Chorvatského moře a trochu si prohlédnout Černou Horu.


f0006.jpg

Zpáteční jízdenka na vlak pro dva vyšla na 3600 kč, k tomu dvě kola asi 500 kč a za tuto cenu jeden musel mít in/rail+ kartu takže ještě 600 kč. Celý 16-ti denní akce byla plánovaná na dva dny cesty ve vlaku, 12 dní na kole (během kterých ujedeme 1200 km) a 2 dny na zdolání nějakých kopců v Prokletije. Plán tedy předpokládal, že hravě každý den ujedeme 100-120 km a když nám zbude nějaký čas, tak si ještě vyběhneme na nějaký kopec. Náš výsledný denní průměr ovšem dělal jen 87,5 km a můžu všem potvrdit, že po ujetí této vzdálenosti s průměrným převýšením 1000 m při teplotách lehce nad 30 stupňů Celsia, se mi už každopádně nikam nechtělo chodit. Takže trasa byla nakonec o 200 km zkrácena, s tím že jsme nejeli do Prokletije a pěší turistiku jsme si užili dva dny v Durmitoru. I tak to hodnotím, že to byl výlet fyzicky hodně náročný.


f0011.jpg

Výlet byl zajímavý hned z několika pohledů. Především proto, že o něm Saša tvrdila, že to byla nejhorší dovolená na které jsme kdy byli. Pak měla Saša pocit, že se nejednalo o nic dobrodružného v porovnání s Arménií. Já se jí snažil ukázat, že náš výlet do Černé Hory je v podstatě hodně podobný, ale ona s tím nemohla souhlasit. Dále jsme podle Saši zase o něco překročili naši homeless úroveň, než na které jsme běžně k vidění: špinavý a smradlavý, celý propocení, přijíždíme do letovisek na pláže, tam vaříme naši rýži s dva týdny na slunci smaženém špeku. Saša občas musela jít nakoupit s 10 kunami a pak donesla jeden chleba, cibuli a rajče a vůbec byla naštvaná na Chorvaty a na to, že všichni jezdí na pláže za úplně jiných okolností než my a pak tam vypadáme jako exoti.


f0013.jpg

Dále byla akce docela obtížná v tom, že se podle ministerstva pro zahraniční věci nesmí ani v Chorvatsku ani v Černé Hoře volně tábořit a mají tam přihlašovací povinnost, která trochu komplikuje život, pokud se člověk přes noc nevyskytuje v žádném ubytovacím zařízení. Dále jsou to země hodně na jihu, všude samý vápenec a tak téměř nikde nejsou žádné studánky s pitnou vodou. Požádat místní o vodu, nebo si jí koupit balenou v krámku u silnice není až takový problém, ale vzhledem k teplotám tam panujícím má člověk 1,5 litru tak na 2 hodiny. No a když takhle k večeru přijedete na kole na neznámé místo, kde je v podstatě hodně komplikované jít spát s kolem tak daleko od silnice, aby vás nikdo neviděl, nemáte vodu, všude křoví a kdo ví, zda tam nejsou miny a navíc nevíte, zda po vás večer nepůjde nějaký ožrala nebo policajt, člověku to rozhodně klidu nepřidá. V takovýhle situacích se nám ukázalo jako nejschůdnější varianta pozeptat se místních, zda můžeme spát u nich na louce nebo zahradě, většinou se tím vyřešili všechny výše zmíněné problémy a navíc člověk poznal trochu místní lidi a taky často ochutnal místní produkty jako sýr, šunku, mléko, kafe, rakiji, ...


f0018.jpg

Detailnějšímu popisu jízdy Chorvatskem by neměla chybět zmínka o pobřežní silnici, která je sice hodně kvalitní, bez velkých kopců, ale provoz je na ní alespoň v létě tak velký, že to vyžaduje pevné nervy při jízdě na kole. Každý druhý na vás troubí, buď vás tím zdraví, nebo se jim nelíbí, že ještě nejedete úplně ve škarpě. Čas od času potkáte na silnici tunely a to neosvětlené tunely. V těchto legračních tmavých prostorách se bát o vlastní životy není žádným zbabělstvím.


f0019.jpg

Spaní na plážích je příjemné, ale je třeba brát v úvahu, že poslední návštěvníci je obvykle opouštějí lehce po setmění a první přicházejí v podstatě ihned po rozbřesku a mezitím se ještě o vaši společnost ucházejí komáři, takže klidný spánek na pláži nebude moc dlouhý, pokud nebude dostatečně opuštěná.


f0022.jpg

Také jsme měli jednu příhodu se spaním nedaleko silnice v národním parku Skadarsko jezero. Na první pohled bylo jasné z různě pohozených papírků a krabiček od cigaret, že je tu poměrně živo, ale proč, když je to slepá cesta 50 metrů do lesa od staré silnice, po které moc lidí nejezdí. No tak jsme se ubydleli kousek za kupku klacků a šli pomalu spát. Nedaleko byli slyšet hlasy z vesnice, štěkot psů a najednou se jeden pes objevil asi 15 metrů na naší cestě. Evidentně se nás lekl a odběhl, ale Saša se bála, že se v noci vrátí, tak aby nám něco neprovedl. Bylo zajímavé jak naše obavy byly rozděleny. Saša se bála zvířat a já se bál lidí. Každopádně jsme nějak usnuli a pak jsem se uprostřed noci probudil a slyším zvuk zapnutého motoru nahoře z naší cesty, co je tam tak velký frmol a nevíme proč. Žádný pohyb, žádné hlasy, jen motor běží. Najednou motor chcípnul, několik minut ticho a pak znovu naskočil. A zase se nic neděje, jen běží motor. Pak je slyšet zabouchnout dveře, ale zase žádné hlasy. Po chvíli nastoupí a stále jen monotónní zvuk motoru občas přerušen přišlápnutím plynového pedálu. Pak se dalo auto do pohybu a začínám vidět kužely rozsvícených světel na asi 30 metrů vzdáleném křoví, automobil se pomalu blíží po cestě k nám. Suché větvičky křupou pod koly, křoví se stává stále více osvětlené a já cítím jak mi v tichu noci buší srdce. Kdo to jen může být? Pokud by si jen odskočil na záchod, proč by mu půl hodiny běžel motor? Kdyby si přivezl slečnu za účelem vzájemných milostných hrátek, proč nebyly slyšet žádné hlasy? Nemohl náhodou čekat na někoho dalšího, který se ale nedostavil, protože nás ještě za šera zpozoroval třeba z vesnice? Mám pocit, že bušení srdce snad přehluší celé noční ticho. Najednou auto už dál nejede a couvá, otáčí se a odjíždí někam směrem na novou silnici. Ještěže tam byla ta hromada nalámaných klacků, jinak by zajel třeba dál a pak by nás měl přímo před reflektory. Odpověď na otázky se už asi nedozvíme, každopádně do rána se už nic nestalo a mi po krátké snídani začali sjíždět ke Skadarskému jezeru. Zdejší krajina je divoká, jako stvořená pro nějaký zločin, který se ovšem nikdy nevyjasní.


f0025.jpg f0026.jpg f0028.jpg

Příběh s Vesnou od Vjetrniku není ani trochu tak napínavý, ale bylo příjemné strávit večer a ráno v Křivé dolině. Rodina nám dovolila spát na jejich louce a tak jsme se utábořili a vařili a připravovali se na noc. Mezitím za námi přišel brigádník Miloš a dcera Vesna a různě se nás vyptávali. Bylo to příjemné zpestření. Rodina odjíždí z Podgorice na léto sem do hor, aby chovala dobytek a pracovali v lese. Mají několik psů, kteří nemají z naší návštěvy přílišnou radost a celou noc štěkají, než se je podaří řádně okřiknout a svázat. Ráno si pak jdu k nim pro vodu a maminka nám přibalí sýr, rajčata a chleba. Pak nás ještě pozve k obědu, pak přijedou Vesny starší bratři a tak s nimi hovoříme a jíme smažené papriky se sýrem a v mezičase fotografujeme Vesnu a celou rodinu. Na Vesně je vidět, že je jí líto, že už odjíždíme, s kým si tady bude hrát.


f0030.jpg f0032.jpg f0034.jpg

Navštívili jsme několik národních parků Lovćen, Skadarsko jezero, Biogradska jezera a Durmitor. Do některých parků se vybírá vstupné 2 eura za osobu. Není to moc, ale třeba v Lovćenu, když jsem říkal správci parku u závory, že jenom projíždíme a že ten park tam v podstatě nepotřebujeme, prohlásil: "Nacionální park, je nacionální park" a pak už chtěl zaplatit jen za jednu osobu. Ale uvažte sami, když se tam může smrdět s auty, proč by měl cyklista platit poplatky :-). Další dvě eura za osobu po nás chtěla tentokrát paní (taková starší teta) u vstupu do Biogradských jezer, ale zřejmě byla trochu zaskočená, když před námi se o vstup dožadovali dvě auta plná značně opilých a hodně rozjařených výrostků, že nám sice oznámila Německy co máme zaplatit, ale pak nám řekla ať jedeme. No a nakonec se další eura vybírají v Durmitoru u přístupové silnice k Crnemu jezeru, ale to je skutečně kuriozita a záhada, protože když jdete k jezeru z jiné strany, po jiné cestě, nikdo po vás nic nechce a že těch možností je hodně.


f0033.jpg f0045.jpg f0048.jpg

Další příhoda s místními lidmi se nám tentokrát přihodila na večer ve vesničce Vilusi nedaleko hranic z Bosnou a Hercegovinou. Abych vás trochu vtáhl do děje, tak si představte, že na konci dne máte v nohou něco okolo 100 km a projíždíte už asi tak 20 km hornatou pohraniční oblastí. Terén není příliš kopcovitý, ale spíše se jedná o zvlněnou náhorní rovinu, asi tak v 900 m nad mořem. Zdejší krajina je téměř neprostupně porostlá hustými keři a čas od času minete malou z velké části opuštěnou a pobořenou, nebo vypálenou vesnici, kde neuvidíte živáčka, nanejvýš zaslechnete z dáli štěkot psa. Ve větší vesničce projíždíme kolem prázdné hospody, což je vidět ze silnice dokořán otevřenými dveřmi. Stopy bojů z minulosti jsou zde patrné na každém rohu. A teď potřebujete v této krajině strávit noc. V krajině kde je pravděpodobný výskyt min, nemáte vodu, ani nic k jídlu. Zastavujeme ve Vilusi před hospodou. Místní si nás okamžitě všimli a pozorují nás. Saša jde nakoupit do krámku vedle hospody, chleba už nemají, tak se budeme muset spokojit s rýži a rajčaty. Přemýšlíme kam se půjdeme optat na spaní na zahradě, když to už nás k sobě ke stolu volá starší Černohorec a objednává nám pivo. Mladší hoši od vedlejšího stolu se nás neustále snaží přesvědčit, aby jsme jim půjčili kolo, ale náš hostitel jim vysvětluje, že jsme tady jeho hosti. Vyměňujeme si něco slov a pak zabrousíme na téma jeho zahrady. On s tím nemá problém a asi i plánoval, že u něho přespíme. Po dvou pivech odcházíme k němu domů. Pán žije se svojí maminkou a bratrem, jehož žena má tři děti. Mají domek, stáj, krávu, dva koně, něco prasat a slepice. Sedíme před domem a pijeme další piva, k tomu pojídáme kravský sýr, sušenou šunku z prasete a chleba. Pak dostáváme ochutnat nadojeného mléka a usínáme kolem půlnoci v švestkovém háji na zahradě. Ráno se k snídani podává káva a rakije, pak ještě posedíme u hospody a vyrážíme do Hercegoviny.


f0052.jpg f0055.jpg


Určitě byste chtěli, pro lepší představu, nahlédnout do map Černé Hory:

Jedná se o vojenské topografické mapy 1:50000 z roku 1984, takže neobsahují turistické značky a občas i nějakou novou silnici, ale s MapView se s ní jelo dobře.

  576_1_gacko 576_2_gacko 577_1_pljevlja 577_2_pljevlja 578_1_prijepolje 578_2_prijepolje 579_1_sjenica 579_2_sjenica
  576_3_gacko 576_4_gacko 577_3_pljevlja 577_4_pljevlja 578_3_prijepolje 578_4_prijepolje 579_3_sjenica 579_4_sjenica
  626_1_niksic 626_2_niksic 627_1_danilovgrad 627_2_danilovgrad 628_1_ivangrad 628_2_ivangrad 629_1_pec 629_2_pec
  626_3_niksic 626_4_niksic 627_3_danilovgrad 627_4_danilovgrad 628_3_ivangrad 628_4_ivangrad 629_3_pec 629_4_pec
675_2_sutorina 676_1_cetinje 676_2_cetinje 677_1_podgorica 677_2_podgorica 678_1_skadar 678_2_skadar 679_1_djakovica 679_2_djakovica
    676_4_cetinje 677_3_podgorica 677_4_podgorica     679_3_djakovica 679_4_djakovica

Den Datum Vzdálenost [km] Stoupání [m] Klesání [m] Popis
1. 27.07.2008 98 630 630 Split - Omiš (směnárna) - Baška Voda - Baško Polje (koupání) - Veprić (poutní místo, voda) - Makarska - Podgora - Drvenik (nocleh na pláži 2 km před obcí)
2. 28.07.2008 89 520 520 Drvenik - Kraj (snídaně) - Gradac - Bačinska jezera - Ploče - řeka Neretva (na poli u mostu rostli moc dobrá rajčata) - Neum (Bosna a Hercegovina) - Banići (nocleh na pláži, která asi patři k malému kempu)
3. 29.07.2008 110 900 900 Banići - Slano (snídaně) - Trsteno - Dubrovnik (prohlídka města, oběd) - Čilipi (hledáme vodu, nalézáme hospodu) - Gruda (nákup na večeři) - Herceg-Novi (Černá Hora) - Kamenari (nocleh na verandě domu jednoho bývalého námořníka)
4. 30.07.2008 80 1450 1250 Kamenari - trajektem do Lepetane - Gospa od Škrpjela - Prčanj (koupání) - Kotor (nákup) - Krstac (vstup do NP Lovćen) - Cetinje (občerstvení u samošky) - D. Ulići (nocleh v lese na cestě + drama s autem a psem)
5. 31.07.2008 75 1390 530 D. Ulići (NP Skadarsko jezero) - Rijeka Crnojevića - Podgorica (oběd) - Begova Luka (bloudění + broskve) - kaňon Morača - Bioče - Klopot (voda a Rakije) - Vjetrnik (nocleh v Křivé dolině)
6. 01.08.2008 67 630 630 Vjetrnik - Lijeva Rijeka - Bijeli Potok (v tunelu se Saša vybourala) - Kolašin (občerstvení u samošky) - Biogradsko jezero
7. 02.08.2008 100 1100 840 Biogradsko jezero - Mojkovac - Manastir Dobrilovina - Budečevica (most přes řeku Taru) - Žabljak (nocleh na louce před obcí + pivo + bouřka)
8. 03.08.2008 30 1400 1400 Žabljak (kemp Ivan Do) - Bobotov Kuk (2523) - Ledná pečena (ledová jeskyně pod Oblou glavou) - Žabljak (nákup)
9. 04.08.2008 25 1050 1050 Žabljak (kemp Ivan Do) - Savin Kuk (2313) - Alpský bivak - Crno jezero - Žabljak (nákup)
10. 05.08.2008 116 1175 1724 Žabljak (kemp Ivan Do) - Šavnik - Jasenovo Polje (občerstvení v hospůdce) - Nikšić - Slansko jezero - Vilusi (nocleh u místních)
11. 06.08.2008 104 700 1550 Vilusi - Trebinje (Hercegovina + oběd koupený za eura) - Ravno - Trebimlja - Čepikuće (hraniční přechod z Chorvatskem) - Slano (nocleh na pláži se zákazem kempování)
12. 07.08.2008 70 850 850 Slano - Ston (občerstvení) - Pol. Pelješac - Janjina - Trpanj (nocleh na útesech + štír v karimatce)
13. 08.08.2008 104 600 600 Trpanj - Ploče (trajektem) - Bačinská jezera - Gradac - M. Duba (koupání) - Podgora - Makarska - Veprić - Baška Voda - Čelina (nocleh na pláži)
14. 09.08.2008 30 150 150 Čelina - Omiš (směnárna) - Split (koupání, nákupy)
celkem 1100 12600 12600  




Dolomity 2008 Hlavní stránka Ukrajina 2008

Vytvořeno 14.08.2008 22:36
Copyright © 2008 by Jiří Humpolíček
Linux is like a wigwam. No windows(TM), no gates, apache inside. :-)