Malá Fatra a Strážovské vrchy 2009 Hlavní stránka Norsko 2009



title.gif





f0015.jpg

Již to bude skoro dva roky, co se snažím přesvědčit mého otce na víkendový Výlet do Rakouských hor "pod Vídní". Teď se mi to povedlo, konkrétně na pohoří Hochswab. V oblasti je možné mimo klasickou turistiku podniknout akce i na ferratách, ale na to by se otec už moc netvářil.




Pátek 12.června 2009
Cesta z Brna do vesničky Weichselboden


Dojeli jsme tedy do vesničky Weichselboden, kde jsme se Sašou nocovali pod stanem nedaleko parkoviště a taťka spal v autě. Vedle parkoviště je stolek a lavice a taky studánka s dobrou vodou (z oblasti se voda transportuje potrubím až do Vídně). Největší překvapení bylo ale v korýtku studánky, kde se chladila basa piva, vedle pokladnička a nápis, něco ve smyslu:"Poutníku, cesta byla dlouhá, svlaž hrdlo v této studánce...". No tož jsme to s nadšením se Sašou využili. K řízečku se to vysloveně hodilo. Taťka byl trochu opatrný, ale nakonec si taky jedno dal. Přes noc lehce pršelo, ale ráno už bylo dobře.


Sobota 13.června 2009
Cesta k Hochswabu a taťkova první noc pod širákem


f0001.jpg

Cestu jsme začali trochu netradičně a to nejprve cestou údolím, v podstatě opačným směrem, než jsme potřebovali. Takto jsme šli až na místo zvané "Kastenriegel", odkud už cesta vedla hodně do kopce, ale taky se stáčela tím správným směrem.

Cestou se nám ovšem přihodila další jedinečná příhoda. U jedné hájovny, se pásli dva koně. Když jsme k nim došli ze zadu cosi zadusalo a z ničeho nic se před námi objevil kamzík. Nejprve jsme se chovali opatrně, aby neutekl, ale v zápětí jsme zjistili, že kamzík se v podstatě nebojí a dokonce nás začal doprovázet. Zjistili jsme, že na jedno oko nevidí a trochu kulhal na jednu nohu, tak jsme si řekli, že je už asi ochočený. Ovšem kamzík překonal naše představy, protože nakonec s námi šel až do oběda a mi začali přemýšlet, co s ním uděláme, jelikož jsme plánovali spát na chatě a tam by ho s námi určitě nepustili. Nakonec se vše vyřešilo hned po obědě, kdy jsme potkali jeden rakouský pár a kamzík nás bez rozloučení opustil a šel za nimi. Ti se ho ovšem báli a utíkali před ním.

f0004.jpg

Po obědě jsme ještě nějaký čas stoupali vzhůru, než jsme se dostali na samotný hřeben. Po tomto hřebenu je pak možné dojít až na samotný vrchol Hochswabu. To že se nyní budeme pohybovat na hřebenu, ale neznamená, že bychom už nešli do kopce, hřeben je totiž lehce zvlněný a na rozcestí Ochsenreichkar cesta vede do poměrně hlubokého, v tuto dobu ještě zasněženého údolí, kde jsme se nakonec rozhodli strávit noc.

Z hřebenu jsou za pěkného dne, jako byl ten náš, parádní výhledy do okolí, akorát jsem s ohledem na mého otce neodhadl délku trasy na tento den. Taťka už od začátku hřebenu příliš nemohl a tak se poptával po bližších chatách. Ale jak jsme zjistili pohledem do mapy, žádná výrazně bližší chata než Schiestlhaus v okolí nebyla a to byl důvod, proč jsme se rozhodli přespat pod širákem ve výše zmíněném údolí. Počasí bylo luxusní jen trochu nepříjemně foukal vítr a tak jsme hledali nějaké závětří, to se nám ale příliš nedařilo, foukalo prostě všude. Nakonec jsme zjistili, že těsně nad zemí tolik nefouká a tak jsme se smířili s tímto faktem a vybudovali náš tábor v malém dolíku z jedné strany krytým asi 30 cm hrází kamení. Mě se Sašou tento způsob nocování příliš nepřekvapil, ale tatínek, kterého právě čekala první noc pod širou oblohou, stále mluvil o naší poslední noci. Nakonec se oblékl do všeho co měl po ruce, spal v mém spacáku s extrémem do minus dvaceti a nakonec se vyjádřil, že mu ani nebyla moc zima :-).


Neděle 14.června 2009
Sestup a návrat domů


f0007.jpg f0014.jpg

Během noci vrchol Hochswabu zahalila jakási mlha, takže ranní vstávaní nebylo do slunečného dne, ale bylo spíše sychravo. Za takového počasí nechtěl otec ani slyšet o pokračování na samotný vrchol a na rozcestí v sedle se rozhodl, že bude samostatně sestupovat do našeho výchozího místa, vesničky Weichselboden. Já se Sašou jsme šli zdolat vrchol.

Cestou nás míjeli v davy lidí sestupující od chaty Schiestlhaus, jen několik nadšenců stoupalo v našem směru. Na dohled od chaty jsme složili batohy mezi balvany a vydali se na vrchol na lehko. Výstup nám trval asi 20 minut. Na vrcholu byla očekávaná "špičková" viditelnost a tak po povinné vrcholové fotografii jsme se odebrali zpět k batohům. Zde se již stával zřejmým fakt, že jsme výstup uspěchali, neboť mlha se začala trhat a asi po hodině sestupu se Hochswab z mlhy úplně vyloupl a byl nádherný slunečný den. Moc nám to ale nevadilo, kochali jsme se výhledy při sestupu a doháněli otce.

f0024.jpg f0025.jpg

Trochu nás překvapilo, že na nás nečekal na louce u chaty Edelbodenalm, nicméně jsme se pustili do rychlejšího stíhání. Cesta pod chatou není nic moc, částečně se jde vytěženým lesem a částečně po silnici. Už jsme skoro nadosah od vesničky a otce stále ne a ne dohonit. Nakonec potkáváme pár jdoucí vzhůru, ptáme se na taťku, ale oni nikoho nepotkali. Provádím sadu různých výpočtů a je mi skoro jasné, že až dorazíme k autu, taťka tam nebude. Přesně tak se i stalo. U auta nikdo nebyl. Ptáme se rodinky hrající si opodál, ale taky si nikoho nevšimli. Co teď? Napadlo nás, že mohl při sestupu zabloudit a sejít po jiné cestě k nedalekému jezeru. Taky nás napadá, že mohl při sestupu někam spadnout, ale říkáme si, že bysme ho snad viděli.

Nakonec nevydržím a volám 112 a ptám se, zda v oblasti nebyla nějaká nehoda. Policista mi nakonec sděluje, že o ničem neví a pokud se do několika hodin neobjeví, mám zavolat znovu. Píšeme za stěrač vzkaz a jdeme zpět nahoru. Potkáváme skupinu, co seděla na oné louce a když se optáme na otce, odpovídají nám, že za chvíli tu bude. Skutečně za okamžik se objeví za řekou. Po shledání se dozvídáme, že skutečně sešel dolů k jezeru.

Po krátkém odpočinku sedáme do auta odjíždíme do Mariazell, kde vyplníme čas čekáním na mši v hospůdce jedním pivkem. Po mši odjíždíme do Brna.





Malá Fatra a Strážovské vrchy 2009 Hlavní stránka Norsko 2009

Vytvořeno 30.06.2009 16:41
Copyright © 2009 by Jiří Humpolíček
Linux is like a wigwam. No windows(TM), no gates, apache inside. :-)