Nejprve bych se chtěl zde omluvit všem, kteří na předchozí stránce byli obtěžováni čtením informací, které do jisté míry nesouvisí s předpokládaným obsahem stránky. Nevím zda přijmete jako vysvětlení a ospravedlnění fakt, že se nám dané skutečnosti opravdu stali a nikdy v minulosti se mi nic podobného nepřihodilo. Doufám, že na základě této zkušenosti budu v podobných situacích daleko opatrnější a z tohoto pohledu usuzuji o zajímavosti i pro ostatní nezúčastněné lidi.


Rád bych zde uvedl, že veškeré informace níže uvedené, nechť nikdo nechápe jako absolutní tvrzení o skutečnosti, ale pouze jako subjektivní názor mé mysli na danou věc ze vzpomínek starých téměř dva měsíce. Potěšilo by mě, kdyby i ostatní členové naší výpravy sestavili podobnou stránku a tudíž by bylo umožněno nám všem dívat se na danou věc s více úhlů pohledu.



Jaká "dějství" vlastně předcházela či vedla až k samotnému vyhrocení situace a následnému ponechání mě a Standy uprostřed Julských Alp?



Kde si myslím, že byla chyba? Asi by se dalo říci, že jsem chyboval já, když jsem na tento výlet vůbec přistoupil. Honzu jsem příliš osobně neznal, navíc s námi "dělal" skupinový softwarový projekt, kdy jsme ho museli pro jeho "nadměrnou zainteresovanost v dané věci" vyhodit. Když jsem o tom mluvil se svými blízkými, radili mi, abych nejel. Ale na druhou stranu, byl tam ještě Standa, který by jinak nejel a kvůli němu a vůbec kvůli plánu cesty jsem to prostě risknout chtěl.


Chybou zřejmě byla Janina fyzická nepřipravenost, díky ní, vlastně Honza nemohl tam, kam jsme všichni chtěli, jenže proč by museli sedět u Jany ještě další dva, kteří k ní rozhodně nemají takový vztah jako Honza? Honza ovšem nebyl schopen zkousnout to, že já se Standou budeme chodit podstatně zajímavější, ale též fyzicky náročnější cesty a on bude "jen" se svojí milovanou osobou trávit dovolenou chozením po překrásných horách, bez několika málo obtížných míst a samozřejmě večer, nebo podle dohodnuté situace, bychom se setkali a vyměnili si své zážitky.


Též se dá považovat za chybu, že jsem se nedokázal bez výhrad podřídit Honzovu nastolenému systému a dělat přesně to, co si přeje. To se ovšem omlouvám, neboť si myslím, že někde je jistá hranice, za kterou není dobré jít.



Co mi to přineslo. Myslím, že vždy je dobré pozorovat lidi kolem sebe a všímat si jejich chování, dobrých i špatných vlastností. Jen tak si sám člověk nejlépe uvědomí, že tu kterou špatnou vlastnost má také a tady právě vidí, jak ohavné může být potom jednání takového člověka. A samozřejmě asi budu v příštích dobách klást daleko větší důraz na to s jakým člověkem to vlastně chci jet.



Vytvořeno 16.08.2003 16:29
Copyright © 2003 by Jiří Humpolíček