Schladminger Tauern 2006 Hlavní stránka Königsjodler 2006



title.gif





Letošní rok byl takový nějaký rozlítaný, ve své podstatě jsem neměl s kým jet na hory a to je pro mě hodně krizovní. Po rozchodu s přítelkyní a taky po problémech s kolenem, moc možností na výběr nezbylo. Nakonec jsem to začal řešit přes inzeráty, jestli mě jako někdo někam nevezme s sebou. Všechno vypadalo docela slibně a tak sem měl v tuto dobu být v Albánii na Prokletije. Bohužel slečna si to z blíže nespecifikovaného důvodu rozmyslela a tak sem se mohl akorát připravovat na zářijovou zkoušku. Pak jsem našel inzerát na lezci, že týpek jede autem na Mont Blanc a že má místo v autě. Napsal jsem Saši, zda nechce jet taky a ona, že jo a tak to vypadalo fajně, že celkem v pohodě a relativně levně vylezeme na střechu Evropy.


f0022.jpg

Bohužel celá tato idea se zbortila ve chvíli, kdy jsme začali řešit jištění na koncovém hřebínku nad chatou Vallot. Já byl totiž přesvědčen, že na takovémto ostrém hřebínku plného různě se předcházejících a míjejících se lidí u nesehrané skupiny, jakou jsme byli, je jediná možnost postupového jištění se nejistit a jít každý za sebe. Neboť při skutečném pádu zahyne pouze ten kdo spadl a ne celá skupina. Skákání na druhou stranu je asi dobře realizovatelné v případě, že spadne první, ale i zde asi záleží hodně na postřehu, který v dané výšce a přítomné únavě nebude asi příliš okamžitý, proto sem se rozhodl jít v těchto místech na vrchol sólo. S tím ovšem Vašek nesouhlasil, nebo jinak, k věci se jasně nevyjádřil po celou dobu cesty do Francie a vlastní výstup na horu až do místa kde sem se prostě odvázal. Mezitím jsem s ním tuhle věc chtěl řešit asi třikrát, vždy s výsledkem: "uvidíme, jak to bude vypadat na místě." Tam mi sdělil s již trochu ostřejším tónem hlasu, co že tady vymejšlím za blbosti když jdou všichni navázaní. Všichni takhle nešli a rozhodovat se podle lidí z nichž asi 30% ani nedokázalo správně držet cepín mi nepřišlo rozumné. Výsledkem tohoto incidentu bylo to, že mi tam Vašek vztekle prásknul lanem a ať si ho teda odnesu. Po sestupu zpět k autu jsme se přebalili, nastoupili a vypadalo to, že odjíždíme zpět domů. Ale po pár kilometrech, před odbočkou na dálnici Vašek najednou zastavil a pravil abych šel zkontrolovat zda je dobře zavřený kufr. Když jsem vystoupil, ještě chtěl zavřít mé dveře. Když jsem otevřel a zavřel kufr, Vašek šlápnul na plyn a v oblaku dýmu jsem viděl, jak auto mizí v dáli. Jelikož jsem zrovna snídal, měl jsem v ruce načatý makovec, tak jsem si do něj zakousnul a pomalu se vydal směrem jímž zmizelo auto s mými věcmi.


f0025.jpg

V tu chvíli mě přepadl opravdu zvláštní pocit svobody a klidu, takový pocit jsem doposud nikdy nezažil. Nemusel jsem řešit, co budu jíst, kde budu spát, jak se dostanu domů, prostě nic, neboť nic z toho nebylo prakticky možné. Rozhodl jsem se tedy zajít na policii, popsat jim danou situaci a zeptat se jich na řešení. Během asi deseti minut v protisměru zastavil Vašek a sděloval mi, že mi někde za rohem vyházel věci z auta, do toho ještě něco křičela Saša (teď už vím, že mi chtěla sdělit, že mám v botě strčenou tisícikorunu, ale to sem se dozvěděl až v Praze). Nastal okamžik kdy jsem asi dvacet minut běhal po všemožných odbočkách, než jsem objevil své věci. Nacpal jsem vše do batohu a vypravil se do nedaleké vesnice na policii. Policista vše sepsal a pak souhlasil z mým návrhem, že pojedu stopem do Chamonix a pokusím se tam najít nějaké Čechy, kteří by mě odvezli domů.


Prakticky po celodenním putování po všemožných parkovištích a kempech, jsem našel kemp, ve kterém bydleli lidé, co byli s námi nahoře na Gouteru. Jedná se o kemp v Les Houches těsně pod lanovkou, která vede k zubačce. Tam byla mimo jiné cestovka, kde jeden člověk odstupoval ze zájezdu, takže se uvolnilo jeho místo. Nakonec jsem se ale připojil ke Kamilovi a Honzovi a další den jsme po shlédnutí špatné předpovědi odjeli do Ženevy a další den po prohlídce Zurichu jsme odjeli zpět domů do Českých Budějovic. Tímto bych jim chtěl poděkovat za vše co pro mě učinili.


f0012.jpg

Právě s nimi jsme prakticky po celou dobu zpáteční cesty přemýšleli nad různými způsoby pomsty a rozbitou hubou. Nakonec jsem se rozhodl řešit tuto situaci mírovou cestou, takže ho zde ani nepošlu do prdele. Jen bych chtěl poznamenat, že Vašek je ve skutečnosti pan podnikatel Václav Ročárek se sídlem firmy Krásného 1398/69;636 00;Brno-Židenice; telefon +420 608 828 297 a webowka na jeho firmu, tak myslím, že můžete posoudit, co to je za člověka a případně si něco koupit.


Asi každý by měl sledovat předpověď počasí pro oblast Mont Blancu. Zde je anglická a zde Francouzská verze.


Jistě přijde vhod mapa s náčrtkem naší cesty. Mapa: Mont Blanc - Chamonix all .



Pondělí 24.července 2006 až Středa 26.července 2006
Popis cesty na Mont Blanc


f0001.jpg

Po nočním příjezdu do le Fayet jsme prozkoumali jízdní řád a rozhodli se vyjet první zubačkou, myslím, že jela v 7:45. Noc jsme přečkali u jedné paní na zahrádce na pěkně udržovaném trávníku. Ráno vedle nás plela zahrádku a usmívala se na nás, takže hádáme, že policii nezavolala, jenom něco ukazovala nahoru a smála se, asi jako, že jí opadávají jablka, tak ať dáme pozor, aby na nás nějaké nespadlo. Po rychlé snídani jsme zaparkovali auto na parkovišti u stanice zubačky a šli si koupit jízdenku. Za jednosměrnou do Nid d'Aigle(2372) zde zaplatíte 17 euro, za zpáteční 23,5 euro, takže asi nikdo nejde zpátky pěšky.

f0003.jpg

Cesta zubačkou (místní tomu říkají tramvaj) trvá něco přes hodinu a po cestě je se na co koukat, ale za ty prachy to až takovej odvaz není. Kdyby si byl člověk jistý předpovědí počasí, pak by bylo jistě zajímavější jít tuto trasu pěšky údolím a trochu se přitom aklimatizovat.

Kolem deváté stojíme v Nid d'Aigle a houf turistů stoupá po chodníku směrem na chatu R.ge de Tęte Rousse (3167). Ze zubačky mohlo vystoupit kolem 100 lidí. Než se zabalíme odcházíme od stanice skoro poslední. Cestou začínáme předcházet výletníky v lodičkách a pomalu stoupáme kamenitým terénem vzhůru. Po pravé ruce se objeví přímo impozantní výhled na hřeben Aiguille de Bionnassay. Tento pohled nás bude provázet až na chatu R.ge de Gouter (3817). Procházíme kolem bivaku, kde se poprvé setkávám s Kamilem a Honzou, kteří mě o dva dny později odvezou domů. Kamil jde v plasťácích a za každých slovem říká vole, tímto je v celém zástupu nezaměnitelný :-). Na chatu R.ge de Tęte Rousse je třeba ještě vyšlápnout jeden kamenitý svah a překročit malý hodně zledovatělý ledovec. Při cestě svahem se seznamuji s párem mediků, kteří mě zítra při sestupu vezmou do lanového družstva. Kolem poledne obědváme na R.ge de Tęte Rousse (3167) a nevěřícně hledíme na kamennou stěnu, která nás dělí od chaty R.ge de Gouter (3817).

f0007.jpg

Od chaty to vypadá, že je to téměř kolmá stěna v níž se občas zablesknou pohybující se postavy. Jelikož jsem si nevzal smyci, hodní medici mi jednu půjčují. V horní části stěny jsou nataženy fixní lana, je zde tedy možnost se jistit. Oblékáme tedy helmu a sedák a vyrážíme. Nejprve se přejde malý ledovec a pak se po chvíli dojde ke Grand couloir. V tomto místě padá asi nejvíc kamení z celého okolí. Den po nás to tady jeden člověk odnese. Proto se už ani nedivím lidem, že naprosto hystericky vyčkávají na vhodný moment a pak plnou rychlostí přebíhají těch 20 metrů. Někdy při tom zakopnou uprostřed kuloáru, což mi nepřijde příliš bezpečné.

f0013.jpg

Po překonaném kuloáru následuje poměrně nezáživné lezení v kamenitém a částečné suťovitém terénu, kde se pohybuje spousta lidí, tudíž hrozí nebezpečí, že vám někdo hodí kamen na hlavu. S přibývající výškou se rychlost pohybu zpomaluje. V horní části jsou ony fixní lana, ale jejich použití mi nepřijde příliš nutné, myslím, že se spíš hodí pro sestup. A nakonec dojdeme na chatu R.ge de Gouter (3817) za kterou již začíná království ledovců. Ale nejprve ucítíte nechutný smrad za chatou a při pohledu na skladbu ledovce, jež se skládá z ledu, hovna a toaleťáku, se vám zvedne kotel :-).

Čekáme než dorazí Saša, trochu mě bolí palice, zkouším to vyřešit řádným pitím, ale moc to nepomáhá, asi za to může výška. Pak jdeme za chatu na ledovec stavět stan. Naštěstí nám jedni češi zrovna uvolnili supr vyhrabanou díru ve sněhu a tak si tam stavíme stan. Asi deset metrů vedle stojí opuštěný stan člověka, kterého dva dny předem zasáhl před stanem blesk. Není to tu asi moc bezpečné, ale chata je plná.

Roztavíme sníh který obsahuje asi nejméně exkrementů, uvaříme večeři, jdu se trochu projít po okolí, mezitím se zatáhne a začnou trochu padat kroupy, tak jdeme spát, abychom se aspoň trochu na zítřejší výstup vyspali. Počasí má být dobré. Dáváme si budíček na 2:20.

f0014.jpg

V 1:45 nás probudí Brňáci a tak ve dvě taky nakonec vylézáme, snídáme, balíme, oblékáme se a vyrážíme za světel čelovek nahoru. Na vrchol by to mělo být asi 5 hodin. Problémy s hlavou jsou pryč a tak se mi jde jako na Sněžku. Saša při stoupání na Dome du Gouter (4308) má evidentní problémy, řešíme to častými odpočinky. Jinak cesta po tmě mě hrozně baví. Před sebou vidíme stoupajícího hada z čelovek, je jasno, hvězdičky, mléčná dráha, téměř nefouká vítr, teplota asi těsně pod bodem mrazu. V hlavě se mi honí různé myšlenky, mám prostě rád tuhle tu atmosféru. Na Dome du Gouter se trochu zvyšuje rychlost větru, už není úplně jasno, ale není vidět, jen v záři čelovky se honí nějaké malé částečky, procházíme mrakem. Je nám trochu zima na nohy, asi by se hodili ty plasťáky. Cesta dále pokračuje mírně z kopce, aby následně stoupala na chatu R.ge de Vallot (4362). V tomto místě Saša vzdává svůj pokus o výstup, odvazuje se a pomalu se vrací zpět do stanu.

f0017.jpg

V tuto chvíli taky už začíná svítat, je to mimořádně úchvatný moment, nejprve se rozjasňuje obzor, začínáme vidět všechny ty mraky pod námi. Nakonec vyleze koule a prozáří všudypřítomné šero. Všechno se kolem nás mění, dostává nové barvy a stíny. Pokračujeme dál k vrcholu. Již nás od něj dělí jen nějakých 300 výškových metrů, ale stejně to bude záležitost ještě skoro na dvě hodiny. Cesta se stává strmější a přicházejí na řadu mé otázky ohledně odvázání se. Asi tak za hodinu se situace vyostří a já pokračuju sám s lanem v batohu. Vrchol byl přikrytý mrakem, ale když jsem dolezl asi 50 metrů pod vrchol, mrak ustoupil. Je zde docela problém se vyhýbat protijdoucím lidem. Potkávám dva lidi, kteří mi ukazují za mnou kompletní kulatou duhu a uprostřed stojíme my, je to moc hezký. Po nějaké chvíli stojím na vrcholu Mont Blancu (4810) a kochám se výhledy do okolí. Je 7:45.

f0030.jpg

Bohužel tu není žádný kříž ani vrcholová kniha, dokonce ani vrchol není moc výrazný, takže co se krásy vrcholu týče, tak Blank se moc nepochlubil. S dvojicí mediků máme malou čokoládovou párty (já sem celou dobu chtěl pořád dělat nějakou párty, ale nějak se to nesešlo s všeobecným nadšením. Přišlo mi super když na Gouteru je na tři desítky čechů kteří se neznají, udělat zde nějakou seznamovací akcičku), ještě obdarovávám nějaké frantíky, kteří si zapomněli jídlo, pár foteček a po půl deváté scházíme dolů.

f0035.jpg

Sestup je fyzicky výrazně jednodušší, navíc nikam nechvátáme a prohlížíme si to, co jsme při výstupu neviděli. Za chatou R.ge de Vallot se navazujeme na lano, jsou zde po cestě asi 4 viditelné větší trhliny. A okolo jedenácté sedím zpět u stanu na Gouteru. Saša vypadá, že je v pořádku. Trochu odpočívám, začneme balit a čekáme na Vaška, přijde asi o dvě hodiny později. Moc s námi nemluví asi toho má plný kecky. Pak se sbalíme a jdeme o jednu chatu níž na R.ge de Tęte Rousse (3167). Před tím je ještě nutné překonat znovu kuloár. Tentokrát celá věc probíhá poněkud dramatičtěji, přebíhám společně ze Švýcary, které jsem potkal nahoře, běžíme o sto šest a když přeběhneme spustí se sprška kamení, rychle oddychujeme, hlavy přimáčknutý ke skále a čekáme, až se to přežene. Pak si poklepeme na rameno, že jsme to dokázali a pokračujeme dál. Čekám na chatě na Vaška a Sašu, mezitím se spustí déšť. Pak přicházejí, Vašek chce zůstat spát na chatě v sušárně. Přijde mi to jako na nádraží a navíc je tam nějaká divná nálada a jelikož mě Švýcaři zvali do bivaku pod chatou jdeme tam se Sašou. Před chatou potkáváme Švýcary, kteří tedy nejsou na bivaku, ale říkají ať rezervujeme místo, že přijdou. Kolem sedmé docházíme na bivak, spí tam několik Čechů, vaříme večeři a pak diskutujeme na téma sobeckost při výstupu na hory. Máme na to ze Sašou trochu jiný názor (například ona si myslí, že tuto stránku dělám proto, abych se zviditelnil, ale já říkám, že chci aby lidi věděli jaké to tam je a případně se tam taky jednou podívali) a tak je lepší jít spát.

Druhý den na nás má Vašek čekat u bivaku, ale zřejmě se na nás vykašlal a tak nakonec dobíháme abychom stihli první zubačku, která jede v devět. Tam potkáváme Vaška a jedeme dolů k autu. Pak se přebalíme, nasedneme, jedeme domů, vybaluju makovec a pak začíná úplně jiný příběh ....



Schladminger Tauern 2006 Hlavní stránka Königsjodler 2006

Vytvořeno 04.08.2006 22:01
Copyright © 2006 by Jiří Humpolíček
Linux is like a wigwam. No windows(TM), no gates, apache inside. :-)

Valid HTML 4.01 Transitional