V termínu 04.05.2002 - 07.05.2002 se konal již dvanáctý ročník jedinečného, neopakovatelného a hlubocezážitkového memoriálu Aleše Nováka. Sraz byl 04.05.2002 ráno na autobusovém nádraží v Popradě. Odtud nás autobus odvezl to Telgártu (Švermovo). Originální pozvánku je možné shlédnout zde .

Určitě se vám bude hodit mapa. Mapa: 122 Nízké Tatry - Chopok, Mapa: 123 Nízké Tatry - Králova Hola.




Sobota 4.května 2002

Letošní ročník měl zatím rekordní účast, na samém počátku se nás sešlo 19. Takže celkem plný autobus jedoucí do Telgártu, pokračoval dál už jen poloprázdný. V místním krámku si zájemci dokoupili zásoby chleba a to ve všech možných formách. Několik set metrů za vesnicí se již projevila skutečná tíže pochutin v batohu a tak každý ujídal co mohl.

Z Telgártu (~1100) se šlo prakticky celou dobu po červené značce, která vede přes celý hřeben Nízkých Tater. Hned z počátku před námi stál nelehký úkol, zdolat kopec Kráľova hoľa (1948). Jak nás cesta vedla stále výš, ubývalo stromů a kolem se objevovaly zbytky sněhu. Naštěstí, nebo snad bohužel, sněhu bylo podstatně méně než při loňském ročníku, takže jsme téměř nezakusili "krásu" boření se po pás ve sněhu, což bylo v minulém roce zcela běžné.

Od vysílače nad Kráľovou hoľou, již cesta vedla po hřebeni a mírně se svažovala dolů k chatě na Andrejcové (1528), kde byl pro dnešní den cíl cesty. Jelikož nás bylo hodně a jelikož bylo hezké počasí, rozhodla se naše stanová podskupina ve složení Vojty, mojí sestry Jany a mě, přenocovat pod širou oblohou. Pro případ náhlé změny počasí, jsme postavili stan. Spacáky jsme měli umístěny rafinovaně (no ve skutečnosti to ani nějak jinak nešlo :-)) tak, aby nás ráno přivítalo pohledem na Vysoké Tatry. Večer jsme se ohřívali u plápolajícího ohníčku za poslechu a zpěvu písní doprovázených přítomnými kytarovými mistry.


Neděle 5.května 2002

Ráno mě překvapivě probudil pohled na Tatry. Po dlouhé snídani a následném balení, vyrazili všichni směrem Ramžová (~1390), kde je další chatka určená pro volné nocování. Tato trasa není nijak delší než ta včerejší, ale když se vyjde těsně před polednem, vystačí skoro až do večera. Počasí nám přálo a tak jsme se po malých skupinkách trousili po hřebeni a kochali se suprovým výhledem do okolí.

K večeři jsme zase vařili něco podezřelého z pytlíku a bylo nutno to ochutit anglickou slaninou a kopřivami z místních zdrojů, což se při včerejším experimentu osvědčilo. Ostatní se nám snažili zvýšit chuť k jídlu vymýšlením teorie, proč ty kopřivy zrovna tak pěkně rostou přímo za chatou, ale mi se nedali odradit. Večer stejně jako včera patřil plápolavému světlu ohně a kytaře.


Pondělí 6.května 2002

Dnešním dnem utrpěla naše skupina několika hlavou ztrátou, ve formě lidí odjíždějících od chaty na Čertovici (~1200) domů. Zbytek pokračoval pod Ďumbier (2043). Výstup od chaty na Čertovici po sjezdovce vzhůru nám dal docela pěkně do těla. Potom cesta vedle neprostupnou kosodřevinou téměř až chatě pod Ďumbierem. Od Vysokých Tater bylo slyšet zlověstné dunění, které nás zasáhlo akorát u chaty.

Noc jsme strávili v chatě, kde nás překvapila cena, která se vyšplhala na dvě stě slovenských korun za noc, v ceně byla i snídaně. Společnost v chatě nám dělala jakási skupina hasičů, nebo tak někoho, kteří v okolí měli nějaké cvičení. Když se dozvěděli, že jsme tu naprosto dobrovolně, nechápali co se nám stalo. Večer jsme pochopil jak hlasitě se dokážou bavit hasiči a tak jsme se přesunuli do našich pokojů.


Úterý 7.května 2002

Dnes nás čekalo další rozdělení. Opravdoví skalní jedinci, mezi které naše stanové družstvo nepatřilo, pokračovali z Chopku dále po červené až do Donoval a zbytek z Chopku sestoupil do údolí a pak už jen autobusem do Liptovského Mikuláše. Při sestupu z Chopku nás čekala opravdová možnost vyblbnout se ve zbytku sněhu. Až prakticky do údolí se táhl pruh sněhu, po kterém se dalo velice rychle klouzat po botách a jiných částech těla.

V Liptovském Mikuláši jsme si dali na nádraží několik piv a pak už tradá směrem na Prahu.








Vytvořeno 26.09.2002 20:46