Dolomity 2005 Hlavní stránka Volovské Vrchy 2006



title.gif





Někdo by řekl: "Tradiční přechod Nízkých Tater", ale asi nikdo z těch, kteří vyrazili na letošní přechod, "který zvládnou stařeny i těhotné ženy", s tímto tvrzením nebude souhlasit. Ale nebudu předbíhat...


Kdo to v Nízkých Tatrách nezná, tomu se, pro lepší představu, určitě bude hodit mapa. Mapa: 122 Nízké Tatry - Chopok, Mapa: 123 Nízké Tatry - Králova Hola.


Pátek 5.května 2006
Cesta na Slovensko do Popradu


f0001.jpg

Tak tedy v pátek všichni Pražáci vyrazili v 21:34 rychlíkem R 425 Laborec směrem Praha - Poprad-Tatry. Naše místenkové kupé obsahovalo 5 lidí: Láďu, Pavla, Veroniku, mojí sestru Janu a mou maličkost. Avšak k mému zděšení po příchodu ke kupé, bylo zde vidět místo 5 rezervovaných míst, míst 7. Zvlášť toto pochopíte, když má sestra místenky kupovala z důvodu, abychom se lépe v kupé vyspali. Naštěstí se jednalo o planý poplach, neboť zbylí dva neznámí se z nějakého důvodu nedostavili.

Stejně je ale jasné, že se pět lidí v kupé pořádně nevyspí, teda pokud neznáte náš trik, který spočívá ve spaní na horních špryclích v místech kam normálně dáváte zavazadla. Jednalo se alespoň v mém případě o průlomový počin, tudíž do budoucna pro lepší vyladění komfortu, to chce přidat libovolné množství karimatek (spíš o něco víc).


Sobota 6.května 2006
Cesta na Kráľovu Hoľu a Andrejcovou


f0005.jpg

Ráno jsem ještě dlouho vzpomínal na sladkou noc se špryclí na mé lopatce, ale každopádně nás překvapily služby Slovenských železnic, když k nám před Popradem přišel průvodčí a začal nám vysvětlovat na kterou stranu máme v Popradu vystoupit a že v Žilině to nějaká skupina Čechů nezvládla, tak proto nám to říká. Asi mu to nestačilo a tak stál asi půl hodiny před naším kupé a když jsem se při raní úpravě vlasů snažil šetřit kapacitu místního odpadkáče a vyhodil tudíž část mého hára z okna, průvodčí vstoupil a začal mi vysvětlovat, že za takovéto vyhazovaní je 800 korun pokuta a co víc, že to může případně někdo v jiném kupé, třeba vdechnout. :-)

Počasí v Popradě vypadlo přijatelně narozdíl od předpovědi od Medarda, kterému sice moc nevěříme, ale zase se příliš nesekne. No a tak po několika neúspěšných pokusech odjet autobusem, který podle Edovi mentální mapy do Telgártu nemůže jet (tuto mapu by měl mít každý), se nám podařilo stanout kolem deváté v Telgártu.

f0002.jpg

No a právě v tento okamžik, nebo už o chvíli dřív, se lehce rozpršelo a oblačnost prozrazovala, že se na tom nehodlá nic měnit. Tož všichni až na Láďu navlíkli Goráče, nebo aspoň napodobeniny od Vietnamců v podobě Gelanots membrány. Láďa byl totiž vyslán jako náhrada za Honzu, který je tohoto času v Turecku a jelikož byl Láďa nezkušený horák tak mu poradil co si má a nemá s sebou vzít a tak to vypadá, že až se Honza vrátí, tak mu Láďa poděkuje.

No a pak už jsme jen pochodovali v deštíku na Kráľovu Hoľu a občas se radovali, když někdo zahlídl slunce. Asi tak od 1700 metrů se déšť změnil v něco pevnějšího a ještě o něco výš přišlo to, kvůli čemu to tady všechno píšu. No začal foukat vítr. Ale nebyl to obyčejný vítr, ale silný vítr. Byl dokonce tak silný, že Vojtovi odfoukl ruli toaleťáku a Janě pláštěnku na batoh. Skoro se mi chtělo brčet, když jsem zjistil jaké škody napáchal na Láďově igelitové cyklistické pláštěnce. Od té doby sem ho v ní neviděl :-). Těsně pod vysílačem skončila veškerá legrace a začal pravý survival. No po několika minutách jsme si o tom mohli povídat v kamrlíku v budově vysílače.

f0007.jpg

V stísněných podmínkách vysílače jsme se posilnili různými způsoby a po nějaké době se odhodlali pokračovat v boji se živlem. Prvních několik metrů v závětří vysílače šlo v celku bez problému, pak přišla zábavná pasáž jež spočívala ve vymrštění na dvou metrovou závěj. A pak už to chtělo jen uchopit do rukou hole, zaměřit správný směr a snažit se jít tímto směrem. V tomto místě byla nejaktivnější a nejsoudržnější naše jízdenková skupina (měli jsme společnou citystar pro 5 osob), které se podařilo probojovat asi 200 metrů. V těchto místech byl malý skalnatý výběžek, který nebylo možno bez odfouknutí překonat jinak než po čtyřech. V těchto místech měla dokonce i naše soudržnost jisté nedostatky. Proti tomu jsme bojovali držením se za ruce a shlukováním. Tímto způsobem jsme překonali nejtěžší místa, pak už mohl jít zas každý sám, dyť rychlost větru byla už jen nějakých 100 km/hod.

Cesta na Andrejcovou nebyla krátká a i přesto, že jsme jí šli několikrát, tak bychom jí bez zimního značení nikdy nemohli projít. Už jen kdyby několik tyček chybělo, museli bychom se vrátit. Ve skutečnosti nebylo vidět z tyčky na tyčku. Asi ani nemusím psát, že naše goráčové a kožené boty by se daly regulérně reklamovat, nebť v nich prostě čvachtala voda, ale lepší než jít bosý. Nakonec někdy kolem šesté se nám podařilo s vynaložením značného úsilí dojít na nově zrekonstruovanou útulnu. Pak už jsme jen rozdělali v kamnech a sušili a sušili. Nikdo jiný tam nebyl, ale tomu se moc nedivím.


Neděle 7.května 2006
Cesta do sedla Priehyba a chtěli jsme i na Ramžu


f0003.jpg

Dnešek měl naprosto klasický obsah, který se teda v posledních letech díky polomům nedařil splnit. Jo Adalbert Mezei z NAPANTu mi na konferenci montana tvrdil, že hřebenový chodník je průchozí, měl asi pravdu, ale já myslel bez nutného přelízání desítek spadlých stromů. Tož něco z těchto pochutin už můžete zakusit kousek za Andrejcovou a pak také při sestupu do sedla Priehyba. Při výstupu na Kotliskou se Vám to pravděpodobně přejí a tak doporučuji náš zákrok a to sestup dolů do Heľpy, odtud pak vlakem do Brezna (autobus v neděli nejel ani jeden, je to divný, ale tvrdila to sestra) a vlak jsme chytli někdy kolem páté poslední. Tam jsme se pak ubytovali v príma penzionu, kde jsme spali v pokoji pro dva a přistýlku všichni a platili jsme 800 sk za dva lidi.

To už jsme s Láďou kulhali a tak sme si večer dali ňákýho toho bažanta a šli spát.








Pondělí 8.května 2006
Ze Srdiečka přes Chopok až na Ďurkovou


f0006.jpg f0011.jpg

Co se počasí týče, tak ráno v Breznu bylo opravdu nádherné slunečné dopoledne, jen nás trochu znepokojovali štíty hor, jež byly pod mrakem. Ale nebylo to tak vážné prakticky celý den svítilo slunce, větřík si příjemně vanul a myslím, že až na pár přeháněk ani nepršelo.

Na Chopok jsem vystoupil jen já s Láďou a to asi proto, že jsme si cestu trochu zkrátili a šli přímo vzhůru po zasněženém svahu a tak nám zbyl čas. Přesto se ale Veronika celou dobu kasala, že musí na Ramžu a hlavně tedy na Chopok, když tam prý byla Majdička :-). Na kamenné chatě jsme se nadlábli a vyrazili směrem Poľana.

Tam proběhl test psychické vytrvalosti, neboť se jednalo o tom, zda to zabalit a jet domů, nakonec jsme to zvládli a pokračovali na Chabenec. Za chabencem jsme na chvíli lehli do trávy a kolem šesté jsme došli na Ďurkovou kde nebyl chatár (prý šel nakupovat) a tak jsme to zvládli i bez něj. Spaní tam má urobené komfortní na matracích a navíc je tam teplo.


Úterý 9.května 2006
Do Donoval a návrat domů


f0021.jpg f0027.jpg

Ráno jsme mu tam nechali na stole 50sk/osobu se vzkazem, tak doufám, že to dostal do rukou, trochu jsme to řešili kam to ukrýt a tak, nakonec jsem podlehl a nechali sme to tedy na stole.

No a pak už to byla jen kochačka, až na sestup z Velké Chochule, což byl problém pro mě z Láďou. Trochu nás zklamal čerstvý polom pod Kozím Chrbátom a pak po cestě do Donoval, nečekali jsme to, ale dalo se to projít i když nic pěkného.

Pak už jen čekání na autobus v Donovalech do Rožumbieroku nějaký pivo, sundávání pohorek ve vlaku a cesta domů.





Dolomity 2005 Hlavní stránka Volovské Vrchy 2006

Vytvořeno 16.05.2006 17:57
Copyright © 2005 by Jiří Humpolíček

Valid HTML 4.01 Transitional