Rudná magistrála 2007 Hlavní stránka Stubaiské Alpy 2007



title.gif





No už tomu bylo zase více jak půl roku, co jsme se Standou neviděli, naposled jsme spolu lezli ferratu Königsjodler v Rakousku v loni na podzim. A teďkom se ozval, že zda-li prý s nimi nechci jet na Pidinger klettersteig (Kvalitnější pdf, německý info z bergsteigen.at a nebo info česky).


Celá věc mě docela nadchla, nebť už sem dlouho nikde nebyl, měl jet s námi navíc Ladžin, kterého jsem neviděl ještě několikrát déle a navíc Standa vyjíždí jen za pěkného počasí, což se mi zrovna ve vztahu k ferratám moc líbí. No a tak jsem řekl, že pojedu. Jelo nás celkem osm ve dvou autech. První posádku tvořil pan Schnabl, Standa, Ladžin a já a druhou posádku tvořili dva kolegové od Standy z práce, 2xHonza + Libor a Petra. Nocleh byl, i vzhledem k mému lehkému skrblickému odporu, plánován v kempu. Dva noclehy pro 4 lidi, jedno auto a dva stany přišly na 55 euro, což není málo, v podstatě jsou to náklady na dopravu tam a zpátky.

Všem jistě přijde vhod mapa s náčrtkem naší cesty. Mapa středu Rakouska, i přes to, že ferrata je v Německu.



Pátek 18.května 2007
Cesta z Prahy do kempu ve městě Piding


f0001.jpg f0002.jpg

Sraz v pět odpoledne u Kiwi a hurá přes České Budějovice, Linz a Salzburg do Německa do kempu nedaleko městečka Piding. Druhá posádka jela též z Prahy, akorát přes Pleň a Mníchov, takže na místo dorazili asi o hodinu dříve než my. My jsme vystoupili z auta někdy kolem půl jedenácté. Kemp již byl zavřený, tak jsme nechali venku auto, postavili stany, dohodli se kdy budeme vstávat a šli spát.

Spím s Ladžinem v jeho stanu, což je pěkně prostorný hangár se dvěma vchody a Ladžin mě nechce pouštět dovnitř jeho vchodem, nakonec se však umoudří.




Sobota 19.května 2007
Pidinger klettersteig


f0003.jpg f0004.jpg

Ráno vstáváme kolem osmé, i přesto, že Ladžin je vzhůru už asi od šesti, cpeme do sebe všelijaké buchtičky a paštiky, nebť Standa si s sebou vzal pár konzerv rybiček a mě pak nesdělil, že je tu ještě někdo jiný, kdo má s sebou vařič a chce vařit, nebť jinak bychom určitě smažili řízky a pořádali pojídací orgie.

Odjezd z kempu kolem deváté. Nástup na ferratu je nedaleko (první odbočka vlevo do lesa za vesnicí Urwies. Tam zjišťujeme, jak krásně bychom se na tomto parkovišti v lese vyspali a nemuseli platit za kemp a ještě popojíždět a dělat vůbec další zbytečné věci (holt, ale druhá půlka naší výpravy je v tomhle smyslu nějaká změkčilá). Balíme poslední věci a razíme na po cestě vzhůru.

Asi po hodince pochodování pěkným lesem po pěkné cestě (prý je pro nástup doporučeno horské kolo), dojdeme pod ferratu a koukáme na počáteční úsek, který má být obtížnosti C. No vyzbrojíme se na to sedáky, někdo i prsáky, helmami, karabinami a nezbytnými pracovními rukavicemi za 19,5 Kč a jdeme to s Ladžinem sprúbnout. No jde to poměrně těžko, ale říkám si, že se ještě rozlezeme.

Nahoře se pak ferrata uklidňuje a chvíli se jde v podstatě normálním horským terénem bez potřeby lana. Všechno tu teď kvete a tak je na co koukat. Ladžin pomalu začíná prohlašovat, že takový popocházení na nejtěžší ferratě v Německu nečekal a postupně pak tuto kritiku stupňuje až do C/D obtížnosti (která už je tak na hranici rozumnýho lezení) a povídá, že je to tady všude přejištěný a že tím stupem to tady úplně zkazili.

f0005.jpg f0010.jpg

Každopádně, když lezu následující úsek obtížnosti D (který je možno obejít), mám docela v gatích a ani nemám náladu s Ladžinem příliš komunikovat, natož vtípkovat na téma jištění. Už je to za námi a nás už čeká jen jeden úsek podobný obtížnosti. Kousek dále dáváme krátký lehký oběd a pokračujeme dál. Zajištěná cesta nás pak dokonce zavede skopce, což bych úplně nečekal, zřejmě proto, abychom pak mohli daleko obtížnější cestou nahoru.

Před oným kritickým místem mě navíc chytá křeč do pravé ruky. Přesně nevím, jak to s tím přelezu, neboť ruku můžu držet v podstatě jen nataženou. Chvíli do ní buším, pokouším se o masáž a pak se trochu uklidní, takže postupuji dál. Od vrcholu nás dělí už jen dva úseky obtížnosti C a to je nejlepší místo pro vrcholovou knihu, to proto, aby se tam nedostali lidi shora. Pak nechávám Ladžinovi trochu náskok a jdu fotit, mezitím mi do záběru vkročí jedna rozjetá Němka. Berou tu ferratu nějak sportovně a tak mi ani nevadí, že mě v podstatě předběhli, neboť za chvíli o nich už nevím.

f0016.jpg

No a jsme na vrcholu. Ladžin spěchá do hospůdky na radlera, já mu říkám, že bychom si mohli chvíli lehnout do trávy a počkat na ostatní. Je to těžký přemlouvání, vždyť kvůli tomu pivu s limonádou to v podstatě lezl. Pak přichází i pan Schnabl a sedíme v hospodě tři. Ostatní nějak nepřichází a tak se po nich jdeme podívat, ale prý už na ferratě nikdo není a tak hádáme, že šli přímo dolů, tak jdeme za nimi. Asi v půli kopce se dozvídáme, že Standa s Liborem teprve dorazili a že pojedou do kempu druhým autem.

f0013.jpg

Zastavujeme se ještě v hospůdce ve Steineralm, kde si pánové dají ještě ještě jedno pivko a já fotím, kopec na kterém jsme dnes byli. Pak už jen poměrně zdlouhavá cesta zpět k autu. Celá věc i s hospodami nám trvala 10 hodin a museli jsme překonat 1350 výškových metrů.

Přijíždíme do kempu a chystáme se na sprchu za 50 centů. Zjišťujeme, že poteče 8 minut a tak po Petrovi Snablovi se stihnu vysprchovat já a pak ještě Ladžin a nakonec ještě voda teče. Sice Němec má z nás asi mírně šok, nebť asi nikdy neviděl svlékat se přímo u umývadla a stejně tak vyběhnout mokrý ze sprchy a sušit se před ní, ale ušetřili jsme celý euro a byla to poměrně humorná akce.

Po nějaké době přijíždí i druhé auto. Domlouváme se, co další den a je jasné, že to co Honza se Standou naplánovali nemůžeme absolvovat, nebť je to skoro tak dlouhé jako dneska, nakonec padne orlí hnízdo.


Neděle 20.května 2007
Orlí hnízdo -- Kehlstein -- Mannlsteig -- nedaleko Berchtesgaden


f0020.jpg f0023.jpg

Dojedeme na placené parkoviště pod orlí hnízdo. Počkáme půl hodiny, než se dostaneme do autobusu a jedeme na Kehlstein(1837). Nahoru je možné se dostat buď pěšky, na což jsme neměli čas, nebo právě autobusem, který nebyl zrovna levný, krásných kulatých 14,5 euro za osobu. Od autobusu pak pokračujete 140-ti metrovým výtahem až do Hitlerova obýváku, kde je nyní restaurace.

Rozhodli jsme se jít zajištěnou cestou Mannlsteig na vrchol Hoher Göll(2522), ale nějak nám nedošlo, že na to máme poměrně málo času a že jsme po včerejšku docela zmožený. Nicméně jsme žili v představě, že ferrata je obtížnosti C, což se nám nezdálo ještě kvůli přítomnému sněhu, ale jak koukám na předchozí odkaz píšou tam obtížnost A, s čímž bych podle toho, co jsme na tom kousku viděli docela souhlasil. Myslím, že by to mohl být pěkný celodenní výlet. Je odsud bezvadný výhled na Watzmann.

No a zpět na parkoviště, přebalit a už se blíží návrat. Tentokrát zkoušíme variantu přes Mníchov. Nakonec to časově vyšlo stejně, nebť byly po cestě nějaké zácpy. Celkově myslím, že to byl fajn výlet a že zas někdy něco podnikneme.



Rudná magistrála 2007 Hlavní stránka Stubaiské Alpy 2007

Vytvořeno 30.05.2007 16:31
Copyright © 2007 by Jiří Humpolíček
Linux is like a wigwam. No windows(TM), no gates, apache inside. :-)