Königsjodler 2006 Hlavní stránka Pidinger klettersteig 2007



title.gif





f0005.jpg

Tož už pěkně dlouho (pár měsíců), jsme plánovali se Sašou, že podnikneme nějaký pěkný zimní přechod na Slovensku, zřejmě na sněžnicích. Možných variant bylo několik. V počátcích docela vedla Ukrajina, ale to se nám potom zdálo moc drsné na to abychom tam jeli sami a cestovky vyšly poměrně draho. Pak tu byly Bukovské vrchy, kde prý žije zubr a je to moce pěkná divočina, docela blízko Ukrajině. Pak tu byly různé varianty Tater a poslední varianta Rudohoří. Nebudu vás déle napínat, rozhodli jsme se pro Rudohoří, konkrétně pro část Rudné magistrály, přes pohoří Poľana, Veporské vrchy a Muráňskou planinu. Volba dopadla takto snad taky pro to, že nebyla úplně nejlepší předpověď počasí pro Nízké Tatry (viz hory.sk) z Kamenné chaty pod Chopkom, kde v podstatě psali, že v lednu 2007 tam měli 20 dní mlhu a často docela silný vítr, jinak byl taky vysoký stupeň lavinového nebezpečí. No a navíc jsme už v létě Rudohoří nakousli ve Volovských vrších a na Muráňskou planinu jsme to už nestihli a tak jsme se tam chtěli podívat alespoň v zimě.


f0016.jpg

Nyní bude následovat něco "reklamy" ohledně shánění sněžnic po půjčovnách. Nakonec jsme se rozhodli pro půjčení v Namche, kde vyšlo půjčení klasických rámových sněžnic na osm dní na 50 kč/den. Pro sněžnice jsem si došel v den odjezdu, naštěstí ještě dvoje měli. Rezervace je nějaká komplikovaná, musíte složit nějakou zálohu, prostě opruz. Rozhodně je na první pohled vidět, že sněžnice už něco zažily, ale v podstatě jsou v pořádku, vždy je prý prohlédnou a poškozené věci opraví. Problém je v tom, že tyto poškození hradíte vy a to navíc k vlastnímu půjčovnému. Nevím jak vás, ale mě tento přístup docela štve, připadá mi skoro protizákonný, nebť malá opotřebení nikdo neopravuje a pak je to jen otázka náhody, kdy něco praskne a vy to zaplatíte, nehledě na to, že pak třeba pojedete domů, když se vám to nepovede v terénu nějak přivázat. Jen pro info, za jeden zničený nýt zaplatíte 50 kč (já platil při vrácení u jiného člověka jen 30 kč :-)) a těch tam je asi 15. Asi je dobré upozornit, že s těmito rámovými sněžnicemi se poměrně obtížně pohybuje v šikmých traversech, kde vám sněžnice nedrží a kloužou dolů ze svahu.


f0034.jpg

Co se dalšího speciálního vybavení týče, tak jsem si pořídil za něco přes 3000 kč nafukovačku ToughSkin od firmy Term-a-Rest, na kterou je prý doživotní záruka. Je to super věcička, ale od chvíle co ji mám silně pokleslo mé mínění o Spojených státech jako o technologické špičce. Jen debil totiž může dát k nafukovačce obal, do kterého je možno nafukovačku strčit, jen když je naprosto vypuštěná, ideálně smotaná a děláte to málem v laboratorních podmínkách. Já jsem balením vždy strávil nejméně 5 minut, nasr... jsem byl tak, že bych střílel Amíky na potkání a jediný pozitivum to mělo, že jsem se při tom fyzicky téměř nadlidském výkonu pekelně zahřál. Ale spalo se na ní super.


f0002.jpg

Co se cesty týče zvolili jsme autobusovou společnost DODO TOUR, která nás zavezla přímo z Prahy do Detvy za 430 kč a 387 kč pro studenty. Zpět jsme jeli z Brezna do Prahy za 610 sk a 549 sk pro studenty. Jeli jsme mimo neděli a pátek a tak byl autobus volný a to téměř prázdný, kdybychom nejeli, jela by asi polovina cestujících. :-)


f0036.jpg

Jistě přijde vhod mapa s náčrtkem naší cesty. Mapa: 133_polana, Mapa: 134_veporske_vrchy, Mapa: 135_stolicke_vrchy_revuca.



Úterý 6.února 2007
Cesta z města Detva na kopec Poľana (1457)


f0003.jpg f0004.jpg

V pondělí kolem páté přijede Saša do Prahy, chvíli čekání si zkracuji pozorováním "tarifového nahaněče", kterému se evidentně moc nedaří. Když slečna odsekne, že nemá ani dvě minuty času, on prohlásí: "A já bych vám věnoval třeba dva roky." Skoro toužím, aby mě taky oslovil, chtěl bych se ho zeptat jak jde život, co za to má, kolik lidí takhle užene, ale on ve mě vidí asi nějakého homelessa s batohem na zádech. Najednou ale ke mě přijde žena a ptá se na mého operátora a já se zaradoval, že se konečně něco dozvím. Paní o t-mobile brzy pochopí, že když nyní platím 200 kč/rok, tak asi nepřistoupím na super nabídku 200 kč/měsíc. Ptám se jí zda ji práce baví a ona odpovídá, že jo, jinak by přece seděla doma. Od t-mobile, nedostává žádný pevný základ, ale pouze odměny za ulovené oběti. Za jeden den jich získá 8 - 10. Právě přijel vlak z Českého Brodu a vidím přibližovat se mojí milou, tak se s paní loučím se slovy, že se musím věnovat své dívce.

Se Sašou si jdeme zařídit pojištění ke kartě ISIC do pojišťovny Generali, nebť tam za 450 kč/rok získáte pojištění podobných vlastností, jako nabízí přímo v gts ve spolupráci s pojišťovnou UNIQA pro opakované měsíční výjezdy s rozdílem výškového limitu 5000 m n. m. A to se v Alpských kopcích za tu stovku navíc asi vyplatí. Pak už jdeme jen na nákup do TESCA a časově nám to vyjde akorát na autobus na Florenci.

Ráno ve 4:20 vystupujeme nedaleko non-stopu v Detvě, je tma a zima. Kolem dokola nevidíme žádný sníh a tak trochu přemýšlíme o smysluplnosti sněžnic na našich batozích. Saša dokonce chce jet někam kde sníh bude, přeci nebude tahat sněžnice týden na zádech. Podaří se mi ji přemluvit ať počká do rozednění a že ve vyšších polohách jistě něco sněhu bude. A bylo, na konečné zastávce ve vesničce Bariacka už bylo kolem tak 15 cm sněhu, ale rozhodli jsme se jít zatím bez sněžnic. Ale již za Kalamárkou kde končila projetá cesta jsme sněžnice nandali a od té doby je měli na nohou až v podstatě do posledního dne.

f0005.jpg

Díky v podstatě probdělé noci v autobuse jsme byli schopni usnout málem i v chůzi. Mě to kolem poledne přešlo, ale Saša s tím bojovala až do večera. Oběd jsme si dali u horského hotelu Poľana, kde bylo možno doplnit vodu na záchodech. Počasí bylo celý den v podstatě slunečné, jen jaksi zamlžené nějakým oparem. Již dnes nám přišla vhod naše "kouzelná krabička" v podobě PDA Asus A636 s GPS a hlavně s mým téměř geniálním software MapView. Prostě je to o něčem úplně jiném, zkrátka se nemůžete ztratit, neustále víte kde jste a to i když v podstatě nevíte jak se z toho místa dostat :-).

Již k večeru jsme dosáhli toužebně očekávaného vrcholu Poľana (1457) a pár set metrů dále po magistrále jsme postavili náš tábor. Lehce sněžilo, k večeři nějaký standardní, ale vždy chutný horský blaf a pak už jsme mohli klidně zařezávat ve spacácích.

Tady bych si ještě dovolil vložit krátké pojednání o spojování spacáků. Jelikož stále rád něco vymýšlím, napadlo mě, že by mělo jít spojit kde co. V podstatě každé dva spacáky které jdou úplně rozepnout, jen sem měl obavy zda není rozdílná velikost zoubků. S tím jsem se nesetkal, takže spojování úspěšně funguje, jen pak většinou u nekompatibilních spacáků narazíte na různé délky zipů, takže pak máte nahoře hrozně velkou díru, kterou vám do vašeho "hnízdečka lásky" nepříjemně fouká (problematikou spojování spacáků čistě za účelem přežití, t.j. většího tepelného komfortu jsem se zatím nezabýval, ale někdy to může být důvod, který partnerku k tomuto pokusu přesvědčí :-)). Dokonce je možné spojit i spacáky, které mají zip na stejné straně, pak má ale jeden spodní stranu nahoře, což taky není ideální. Myslím, že takhle je to spíše zajímavá hra tak na letní noci.


Středa 7.února 2007
Poľana - Kopce - sedlo Jasenová - Turníky


f0007.jpg f0010.jpg

Chůze z kopce dolů je na sněžnicích výrazně zábavnější než těžkopádné stoupání vzhůru, jen nesmí být svah až příliš strmý. To jsme si odzkoušeli na konci dnešního dne na zelené značce při sestupu k místu Turníky. Sněžnice nedrží při traverzování a navíc pak již také začínají samovolně klouzat svahem dolů.

Též stojí uvést malé pojednání o polomech. Jak jsme si už minulého dne uvědomili, Slovenské hory jsou zřejmě všechny plné polomů. Zde možné trochu generalizuji, ale ze zkušenosti, byly polomy asi všude kde jsem v posledních letech na Slovensku byl. Ale zde v Rudohoří je to akceptovatelné množství, narozdíl třeba od Nízkých Tater.

Poslední věcí dnešního dne je orientace. Cesty jsou vcelku pěkně značené, ale když je všude sníh a stopy od lidí jsou vidět jen sporadicky, značky občas zaváté a hlavně viditelné jen z cesty, která není vidět a tak když z ní sejdete, tak jste v pr.. a nebo jí musíte najít. V případě naší hřebenové tůry je též možné jít prostě po hřebenu :-).

Jelikož jsem tak trochu neodhadl rychlost pohybu ve sněhu na sněžnicích, nešli jsme dnes čistě po hřebenové magistrále, ale v sedle Jasenová jsme odbočili na zelenou a tím se vyhnuli zřejmě pěknému vrcholu Vepor a ušetřili tak nějaké kilometry. Nechtěli jsme holt celý čas strávit jen na Poľaně. Průměrně jsme pak ušli asi 10 km/den.

Zelená značka byla tak trochu masakrální, zvláště v klesání k Turníku. Velmi strmý sestup ve sněhu a mezi polomy vedl nakonec k tomu, že jsme značku opustili a šli přímo dolů k potoku, kde jsme potkali neznačenou cestu. Ta byla ale jistě alespoň tak desetiletí nepoužívaná a navíc její průchod stěžovaly dva ploty. Ty se nám podařily překonat nakonec i ve sněžnicích. Když jsme došli k pěknému paloučku u potoka, začalo se již stmívat a tak jsme vybudovali tábor.


Čtvrtek 8.února 2007
Turníky - Hronček - salaš u kopce Zákľuky - búda pod kopcem Obrubovanec


f0012.jpg f0014.jpg

Jelikož jsme byli poměrně nízko a nebyla žádná extra zima, byl sníh mokrý a lepil se na sněžnice. Ty jsme nakonec sundali a šli po vyjetých stopách od auta. Došli jsme k nádrži Hronček a po jeho hrázi se dostali na silnici na druhé straně. Zde po krátkém obědu, který již byl lehce poznamenán nedostatkem jídla, jsme vyrazili po červené dál směrem na kopec Zákľuky. Chůze po projeté silnici nás natolik zlenivěla, že když značka začala prudce stoupat svahem, rozhodli jsme se pokračovat po silnici. Stejně tak asi po kilometru, kdy jsme jí znovu potkali, rozhodli jsme se pro traverzování kopce po neznačené cestě.

Po cestě jsme potkali malou dřevěnou budku, která byla prázdná a otevřená, v mapě nenaznačená, na spaní vhodná, ale prostě trochu malá. Takových jsme po cestě potkali několik a jak nám bylo dopředu porazeno, dalo by se zřejmě spát každý den v některé z nich. V mapách jsou pak značeny různé seníky, búdy a salaše. Ne všechny jsou stejně komfortní, ale pro nouzové přenocování dostatečné.

Po jisté době jsme měli podle mapy přijít k odbočce která nás měla zavést zpět na hřeben, ale ta v terénu prostě nebyla. Tož jsme to vzali kolmo vzhůru lesem a zanedlouho došli k okraji lesa na velkou planinu. Tam jsem uviděl čerstvé stopy velikosti dlaně a tvarem připomínající nějakou kočkovitou šelmu. Napadl mě medvěd. To už ale jistě víme, že to nebyl, snad tedy rys, nebo vlk. Každopádně byla pěkně hustá mlha a na bílé planině, to vypadalo hodně strašidelně, když člověk vstupuje do naprosto ze všech stran bílého prostoru, všude klid a šelmy číhají opodál. Podle GPS jsme zvolili směr a zanedlouho jsme došli k salaši, kde bych zrovna spát nemusel, byla už taková polorozbořená. Taky se přehnal mrak a tak už bylo i pěkně vidět. Rozhodli jsme se pokračovat. Chůze po holém hřebeni byla moc příjemná a to nejen pro oči.

Na závěr dne jsme došli až búdě pod Obrubovancem, což bylo příjemné a to zvláště když už jsme chtěli nedaleko od ní stavět stan, protože už byla tma a moc se nám dál nechtělo.


Pátek 9.února 2007
búda pod kopcem Obrubovanec - sedlo Tlstý javor - Jamka - Kysuca - Tri Chotare - louka pod kopcem Šopisko


f0015.jpg f0018.jpg

Večer nám konečně přišly SMSky s předpovědí počasí, od mého spolubydlícího Michala. Ta na včerejší den obsahovala jen teplotu, a tak jsem přemýšlel, co pokládá student fyziky na matfyzu za nejdůležitější v předpovědi. Na dnešek byla však předpověď rozsáhlejší, dokonce mluvila o tom zda bude jasno nebo ne a Sašu mile potěšil směr větru. Mě ale stále chyběl trochu trend do budoucna, něco o tlaku nebo tak něco. Další dny jsme se těšili na stále zvyšující se kvalitu předpovědi, bohužel se ukázalo, že ta druhá byla zároveň poslední. Saša mínila, že jsme zapomněli poděkovat a tak, že se nemáme čemu divit.

Naštěstí déšť z předpovědi nevyšel, místo něj padal hustý mokrý sníh. Než jsme došli k rozcestí pod Tlstým Javorem udělalo se poměrně hezky. Tam Saša zjistila, že přišla o jeden ze dvou nejdůležitějších nýtů na sněžnicích a tak jsme začali různě slepovat a svazovat. Podle mapy jsme měli jít v blízkosti vesničky Kysuca a tak jsme se radovali, že doplníme chybějící zásoby. Bohužel se ukázalo, že zde nic nekoupíme a že pro nákup je třeba jít až do Lom nad Rimavicou, což bylo vcelku z ruky a tak jsme přehodnotili naše příděly a rozhodli se, že ještě dva dny vydržíme, než přejdeme Veporské vrchy.

Do večera jsme ještě přešli Tri chotáre (1140) a postavili stan na louce pod kopcem Šopisko (1083). Bylo krásné slunečné odpoledne a nádherná noc plná hvězd. Vodu na vaření jsme získali z protékajícího kohoutku na zahrádce nedaleké zamčené chaty.


Sobota 10.února 2007
louka pod kopcem Šopisko - Klenovský Vepor - sedlo Machniarka


f0023.jpg f0024.jpg

Čekal jsem, že ráno bude stejně pěkné slunečné, jako byla hvězdná obloha večer, ale zmýlil jsem se. Obloha byla plná zatím roztrhaných mraků. Dokonce jsem přemluvil Sašu abychom kvůli tomu vstávali už v šest hodin, což se jí teda moc nelíbilo. Byl to trochu náš spor, já chtěl vstávat co nejdříve, nebť ráno bývá stabilní počasí a pak taky zbude víc času na pochod než se setmí. Saša si chtěla ale výlet užít a rozhodně neplánovala žádné brzké vstávání a nějaké závodění během dne.

Přes několik pozvolných kopců jsme se prokousali až vydatnému stoupání na kopec Klenovský Vepor (1338). Myslím, že zde jsme si zkusili asi maximum co je možné v našich sněžnicích zdolat. Svah byl tak příkrý, že sněžnice stále klouzaly dolů a dost často jsem byl vděčný za všemožné klacky, větve a stromky kolem, po kterých se dalo lézt nahoru. Sníh byl naprosto neporušen od lidí, zato stop různých zvířat zde bylo nepřeberně, asi se jim tady líbí. Vrchol Veporu byl úžasný, poměrně úzký hřeben s výhledy na všechny strany. Jen jsme se trochu obávali sestupu, nebť něco nám říkalo, že to bude podobné jako nahoru. A taky že bylo. Chvílemi to připomínalo téměř pád.

K večeru jsme došli k zamčené chatě v sedle Machniarka, kde jsme strávili noc na otevřené verandě. Nebylo by na tom nic tak zvláštního, pokud by jsme asi půl kilometru od chaty nepotkali několik medvědích stop. Stopa jak od člověka, akorát ty drápy jsou tam na víc. Skoro se nedivím Messnerovi, že jeho hon za Yetim byl vlastně stopováním medvěda. Jelikož jsme o medvědech nic moc nevěděli, byli jsme z situace značně vystrašený, nebť měli v zimě spát a ne se procházet kolem chaty po lese. Navíc vyčmuchat nás po našich stopách od sněžnic by dokázal i naprostý diletant a bránit se na verandě proti několika metrákové potvoře bylo takřka nemožné. Naštěstí žádný méďa v noci nepřišel.


Neděle 11.února 2007
sedlo Machniarka - Bánovo - Tisovec - Muráň - Muráňský hrad


f0026.jpg f0030.jpg

Dojdeme do sedla Bánovo, kde odbočíme na zelenou, abychom navštívili co možná nejvíce hotelů u silnice a sehnali něco k jídlu. Po cestě pustíme uzdu naší představivosti a přemýšlíme, co všechno sníme. Jaké ale pak přišlo překvapení, když značený hotel u silnice neexistoval, o civilizaci se dalo mluvit jen v uvozovkách. Dokonce i budova železnice byla rozbouraná a vedle stála nová plechová zastávka. Dlouho jsme hleděli na koleje abychom se ujistili zda tu v nedávné minulosti skutečně projel vlak. Projel, našli jsme dokonce jízdní řád a jezdí asi třikrát denně. Mezitím přišli tři místní z Tisovce a sdělili nám, že u nich si i v neděli nakoupíme a že tam mají hospodu. A tak jsme s nimi odjeli vlakem, který zrovna náhodou jel. Tam jsme si nakoupili na dva dny jídlo, pojedli halušky v restauraci a odjeli autobusem do vesničky Muráň odkud jsme šli na Muráňský hrad, kde podle slov místních ochranářů, které jsme potkali, je pod hradem chata s prosklenou verandou kde je otevřeno a dokonce pod chatou je tekoucí voda. A tak jsme se zaradovali a vyrazili na chatu. Tam jsme nechali batohy a pešo si udělali výlet na zříceninu hradu. Pěkné výhledy, škoda jen, že počasí příliš nepřálo.

Večer jsme se trochu báli, nebť kolem houkal nějaký sýček a do toho řvala nějaká kočka nebo liška. Bylo to jak pod tajemným hradem v Karpatech.


Pondělí 12.února 2007
chata pod Muráňským hradem - útulna Nižná Kľaková


Z rána mlha trochu ustoupila a tak během dne se střídaly chvíle krásného slunečna se zamračenou oblohou. Šli jsme po odhrnuté silnici a tak jsme si libovali příjemného pochodu. Zase zvítězila prohrnutá cesta před turistickou cestou v lese. Ale i naše cesta skončila někde u krmelce a my pak pokračovali po neznačené cestě na sever k místu Studňa. Když jsme nalezli červenou rozhodli jsme se jít na útulnu na Nižnou Kľakovou, o níž jsme věděli od ochranářů. V Okolí útulny má být voda, ale když jsme dané místo nedaleko žluté značky našli, zjistili jsme, že voda je bohužel zamrzlá a tak jsme tavili sníh.


Úterý 13.února 2007
útulna Nižná Kľaková - Stožky - Pätina - Závadka nad Hronom


Poslední den byl už jenom z kopce, nejprve po žluté na Stožky, pak po zelené na Pätinu a pak dlouho údolím po modré až do Závadky nad Hronom. Počasí tento den nestálo za nic, nahoře mlha, dole lehce pršelo a tak jsme byli vcelku rádi, že jedeme domů a že budeme moci v autobuse sundat promočené pohorky.

Ze Závadky jsme odjeli autobusem do Brezna, kde jsme museli čekat až do devíti večer než pojede autobus do Prahy. Čekání jsme si zkrátili posezením v hospůdce. V Brezně k mému překvapení přesunuli autobusové nádraží z náměstí na železniční stanici, takže z hospůdky je nutno ještě chvíli šlapat na nádraží. No myslím, že se nám oběma výlet líbil a že se na Slovensko, zase někdy vrátíme.



Königsjodler 2006 Hlavní stránka Pidinger klettersteig 2007

Vytvořeno 19.02.2007 13:23
Copyright © 2007 by Jiří Humpolíček
Linux is like a wigwam. No windows(TM), no gates, apache inside. :-)