Pidinger klettersteig 2007 Hlavní stránka Vysoké Taury 2007



title.gif





Už tomu bylo pět let, co jsem se neviděl s Neratovickými turisty a tak bylo na čase znovu s nimi někam vyrazit. Letos plánovali přechod Stubaiských Alp s výstupem na nejvyšší vrchol tohoto pohoří Zuckerhütl(3507) a to byl pro mě dostatečný důvod se zájezdu zúčastnit. Vzal jsem s sebou pár kamarádů (klientů :-)), svojí sestru Janu, Blážu s Honzou a Niku s Michalem. Tvořili jsme tak poměrně početné lanové družstvo. S Neratovickými jsem byl již po třetí, nejprve v Kitzbühelských Alpách a o rok později na Bernině. Jana, Nika a Michal se rozhodli spát v chatách a tak jsem se přifařil k Bláže a Honzovi do stanu.


Všem jistě přijde vhod mapa s náčrtkem naší cesty. Mapa Stubaiských Alp.



Středa 4.července 2007
Cesta z Prahy do Mutterbergalm(1725)


Z Prahy byl odjezd v 18:35 z Hlavního nádraží, kam přijel autobus z Neratovic. Další zastávkou byla Plzeň, kde jsme dobrali zbytek účastníků zájezdu a zašli na večeři a rozloučení s českým pivem. Bohužel na dálnici do Plzně byla zácpa a řidiči v jednom pozvolném kopci začala v koloně blbnout převodovka takovým způsobem, že jsme skoro ani nevěřili, že do Rakouska dojedeme. Takže na nás zbyl guláš, neboť se už nevařilo, ale nebyl špatný. Sestra s sebou vzala PETku červeného vína a tak nám v noci cesta pod vlivem alkoholu lépe ubíhala.

Ráno kolem sedmé jsme dorazili do turistického místa Mutterbergalm(1725), které zjevně prosperuje spíše v zimě, nebť chata byla zavřená. Trochu poprchalo a my se začali probouzet po ne příliš kvalitní noci.




Čtvrtek 5.července 2007
Z Mutterbergalm(1725) přes Dresdner hütte(2308) na Hildesheimer hütte(2900)


f0001.jpg f0003.jpg

Snídáme a zjišťujeme, že tam venku není příliš přívětivě, prší nebo spíš sněží a žádný teplo tam není. Přesto se začínáme balit a vyrážíme na o 600 metrů výše položenou chatu Dresdner hütte(2308). Dírou v mraku čas od času prokoukne slunce, aby se zase za chvíli schovalo a s přibývající výškou lehce stupňující se sněžení nám redukuje výhledy na pár desítek metrů.

U Dresdner hütte(2308) obědváme, odpočíváme a vaříme čaj. Zároveň se domlouváme, vzhledem k tomu, že je teprve před polednem, že se pokusíme dojít na další chatu, která je vzdálená další 4 hodiny. Počasí se stále střídá, chvíli sněží, chvíli prosvitne slunce. Je ale relativně zima a tak prý nehrozí nebezpečí bouřek. To nás uklidňuje a vyrážíme na cestu.

Cesta dále pokračuje vesměs lyžařským areálem, tudíž není moc zajímavá, občas některá místa připomínají spíše lom, nebť se tu prohání nákladní auta a bagry. Na ledovci Schaufelferner lyžuje hrstka "bláznivých" Čechů a my zde pochodujeme v mačkách a cepíny v ruce. Kolem nás projíždí rolby a když vidí, že Nika má s kopcem problémy, při druhém průjezdu je společně s Blážou naloží na radlici a vyvezou na vrchol ledovce. Bláža si stěžuje, že její výškový rekord se takto nemůže počítat. :-)

Nyní už zbývá jen přejít protější ledovec Gaiskarferner a po skalnatém hřebínku sejít k chatě Hildesheimer hütte(2900). Rakušáci si asi myslí, že jsme úplný trubky, nebť nám cestu na ledovci projíždějí rolbou a když vidí, jak se navazujeme na lano, chtějí nám v tom vehementně pomáhat. Jdeme na 50ti metrovém polovičním laně, takže jsou mezi námi poměrně velké rozestupy. Do žádné trhliny jsme nespadli, balíme lano a postupujeme po hřebínku k chatě. Po cestě hledáme s Honzou a Blážou příhodné místo pro stan. Jelikož stále sněží moc se nám do stanu nechce, nemáme ale Alpenverein a tak se nám nechce platit za nocleh 16 eur. Po chvíli různých spekulací nakonec spíme na chatě za 7 eur, což je cena se slevou na členství které nemáme.

Je tu téměř všude zima a navíc je tu trochu problém s vařením. Chatař nám vyhradil jednu skříňku u vchodu, kde se takto tlačilo 20 turistů, kteří si chtěli uvařit večeři. Jeden s Němců ubytovaných na chatě to už nevydržel a ptal se nás, proč radši nejsme doma, když se tady nemůžeme ani normálně najíst. Ostatní jeho kamarádi se za něho styděli a pak nám jeden z nich donesl 20 euro, abychom si za to něco v hospodě koupili a trochu to tam roztočili. Večer nám pak ještě daroval, nějaké klobásky, buráky a čokoládu, kterou již prý nebude potřebovat. Měli jsme pocit, že nás pokládá za úplný socky a tak jsme mu na oplátku ráno darovali balíček Českých sušenek, měl z nich radost.


Pátek 6.července 2007
Z Hildesheimer hütte(2900) na vrchol Zuckerhütl(3507) a Wilder Pfaff(3456) na Müller hütte


f0004.jpg f0007.jpg

Ráno odcházíme z chaty někdy po desáté, stále sněží. Cesta vede nejprve dolů k jezeru a pak po skále zajištěné železným lanem ještě níž až k potoku. Potom začne stoupat kamenným svahem až k ledovci (Pfaffenferner). Zde se navážeme a stoupáme až do sedla (3200). Počasí je proměnlivé, vidět toho moc není, vítr by mohl být slabší. Po přechodu sedla pokračujeme po ledovci Sulzenauferner. Celou cestu jdeme po vyšlapaných stopách, nebť jsme z chaty odešli jako poslední skupina. Kontroluji cestu s GPS a zdá se mi, že cesta v mapě vede trochu víc vlevo, tak opouštíme vyšlapanou stopu. Když se udělá hezky, vidíme nad námi jak druhá skupina již vylézá k vrcholu Zuckerhütl(3507). Než dojdeme do sedla pod vrcholem jsou už zpět dole. Zanecháme zde batohy a po malé svačině navázaní na laně postupujeme po stále více strmém sněhu až nakonec dosáhneme pevné skály. Zde necháme lano a pokračujeme v mačkách po skále se zbytky sněhu jištěné ocelovými lany až na samotný vrchol.

Je zde tzv. špičková viditelnost, nebť je vidět akorát na špičku nosu. Děláme několik nezbytných vrcholových fotografií a pomalu jdeme zpět do sedla. Mezitím se mraky hodně roztrhají a vidíme slunce více než pár vteřin. Po řádném obědě vyrážíme na laně na nedaleký Wilder Pfaff(3456), který je nutné překonat, abychom se dostali k chatě. Volíme cestu zleva po ledovci, ta se ale ukáže jako příliš prudká a tak nakonec vylezeme na vrchol po skále. Ještě úplně netušíme jak bude vypadat sestup z tohoto vrcholu. Jedná o skálu se zbytky sněhu z předchozích dní kdy sněžilo. Cesta je dobře značena, ale postup je lehce lezecký, je nutno se spouštět poměrně hluboko na rukou, bez znalosti terénu pod sebou. Když už to vypadá, že máme tento úsek úspěšně za sebou, stane se nečekaná věc.

f0010.jpg f0013.jpg

Jana buď zakopne nebo uklouzne, každopádně spadne na skálu a rozbije si hlavu. Celé je to doprovázeno šíleným křikotem a tak se otočím a běžím na zpět. Naleznu ji ležet na zemi na čepici krvavý flek a pod čepicí boule jak půl pěsti a po tváři jí stéká krev. Tvrdí sice, že jí v podstatě nic není, ale nakonec se rozhodneme zavolat záchranný vrtulník. Voláme s italským signálem 112, člověk prvně nerozumí anglicky, tak nás přepíná pak ať zavoláme na 118. Michal popisuje kde se co stalo a také se ptá co máme dělat. Říkají, že není třeba jí přenést z hřebene na ledovec a tak jsme zvědavi jak bude zákrok vypadat. Na místě fouká silný vítr, je velká zima. Oblečeme na sebe vše co máme, ale stejně je čekání dlouhé. Po dvaceti minutách volají a ptají se zda je dobrá viditelnost a říkají, že přiletí za 10 minut. Zanedlouho se z údolí zvedne vrtulník a pomalu prozkoumává hřeben. Pak nás spatří a blíží se k nám. Začne se pokoušet přiletět co nejníže aby mohl záchranář vyskočit, ale když je asi metr nad zemí, zafouká vítr a vrtulník smete o několik metrů stranou, naštěstí tam není skála.

Příští pokusy jsou již méně smělé a když se po několika pokusech stále nedaří odletí na ledovec, kde vysadí člověka a pokouší se znovu. Znovu neúspěšně. Nakonec vysadí jednoho záchranáře nedaleko chaty a ten dojde k nám. Prohlídne sestru a konstatuje, že by to chtělo do nemocnice. Všimne si, že má oblečený sedák, zavolá vysílačkou vrtulník, nás odežene, zřejmě aby tu nebylo o další tři mrtvoly více a když přiletí vrtulník, spustí lano, do kterého Janu zacvakne. Pak už se jen zvedne nad ledovcem a ve vzduchu pomalu vytahuje sestru do vrtulníku.

Pokračujeme dále do chaty. Honza vezme sestře batoh a když záchranář dorazí k Honzově batohu, hodí si ho na jedno rameno, neujde ani několik kroků a zřítí se z malé skalky. Pak je procedí něco ve smyslu "heavy" a pokračuje dál. Slíbil nám, že batoh Janě doručí do nemocnice. Vyšokovaní z této události zapomínáme na spaní ve stanu a již druhou noc spíme na chatě, tentokrát zase za cenu slevy na členství ve spolku (10 eur). Na chatě je příjemný správce, který nám přišel na proti, když viděl záchranářský vrtulník a dokonce nám dovolil vařit uvnitř chaty v jídelně.


Sobota 7.července 2007
Z Müller hütte(3148) na vrchol Wilder Freiger(3418) a kolem chaty Nürnberger hütte(2278) na chatu Bremen hütte(2411)


f0016.jpg f0018.jpg

Ještě večer volala sestra, že jí provedli rentgen a zašili tržnou ránu na hlavě a propustili z nemocnice. Odcházíme někdy po půl deváté, počasí vypadá nadějně. Na Italské straně je jasno bez mráčků. Chatař vtipkuje, že v Itálii je vždycky jasno a když ukazuji nad nás s tím, že jsme taky už v Itálii, říká se smíchem, že tady bude "sunshine" za pět minut.

Postupujeme po ledovci Übeltalferner, překračujeme asi jednu zasněženou trhlinu. Na konci ledovce pod vrcholem Wilder Freiger(3418) balíme lano a mačky a pokračujeme na vrchol po skále jištěné ocelovými lany.

Na druhé straně pak sestupujeme po ledovci Grüblferner. Zde nastane humorná vložka, kdy se nás jeden turista snaží přesvědčit, že máme jít po hřebínku na vpravo, když je z mapy zřejmé, že máme jít po hřebínku vlevo a argumentuje mapou asi o 45 stupňů otočenou vůči severu. Sestup je kousek poměrně příkrý, ale obejde se to bez problémů. Na konci ledovce definitivně schováváme lano a mačky a pokračujeme dlouhým sestupem do údolí k chatě Nürnberger hütte(2278). Cestu si trochu zkracujeme sestupem přímo dolů k potoku po trávou porostlé skále.

f0023.jpg f0024.jpg

Kolem čtvrté hodiny odpolední následuje nepopulární výstup do sedla k Zoll hütte(2754). Je zde ale nádherné údolí s potokem a spoustou místa k bivakování. Bohužel ale musíme jít dál. Do sedla jdu bez přestávky a pak si dám za odměnu tatranku. Když dojdou všichni, chvíli odpočíváme a následně se pustíme do závěrečného sestupu k chatě Bremen hütte(2411). Když dojdu k travnatému místu nedaleko chaty, počkám na Honzu s Blážou a konečně aspoň třetí den stavíme stan.

Je pěkné počasí a tak spím pod širákem. V noci jsem lehce překvapen, nebť na mě prší, ale přesto se dívám na hvězdy na obloze. Zřejmě nějaká forma silné rosy.









Neděle 8.července 2007
Z Bremen hütte(2411) k autobusu do údolí


f0026.jpg f0029.jpg

Ráno nejprve dojdeme na chatu Bremen hütte(2411), kde k mému překvapení potkávám svojí sestru, která sem došla včera navečer a společně sestupujeme dolů do údolí k autobusu. Údolí je to pěkné se spoustou zeleně všude kolem, prostě ideální místo pro stan. Kolem druhé hodiny máme za sebou konečně 1200 m klesání a stojíme na parkovišti u našeho autobusu.

Kupujeme si od řidiče jedno oslavné pivo a jdu dát do řeky chladit zbytek Janina vína na cestu. Kolem třetí hodiny odjíždíme zpět do Prahy.










Pidinger klettersteig 2007 Hlavní stránka Vysoké Taury 2007

Vytvořeno 11.07.2007 20:03
Copyright © 2007 by Jiří Humpolíček
Linux is like a wigwam. No windows(TM), no gates, apache inside. :-)