Nízké Tatry 2006 Hlavní stránka Schladminger Tauern 2006



title.gif





Saša začala: "Pojeďme někam na hory, je mi jedno kam, někde poblíž, třebas Rakousko, Slovensko, ..." (no víc toho tady kolem holt nemáme :-)). A jelikož jsem slýchával, že největší divočina bez lidí je ve Slovenském rudohoří, vyrazili jsme tam.


Kdo to na Slovensku moc nezná, tomu se, pro lepší představu, určitě bude hodit mapa s náčrtkem naší cesty. Mapa: 136 Volovské vrchy - Košice, Mapa: 125 Volovské vrchy - Krompachy a nakonec Mapa: 124 Slovenský ráj.


Středa 21.června 2006
Cesta na Slovensko do Košic


f0001.jpg

Ve středu jsme se Sašou sešli kolem půl deváté na nástupišti č. 11 a čekali na příjezd autobusu společnosti Student agency . Po deváté jsme vyrazili a já hnedka začal pokukovat z okénka po bouřkách, které nás měli provázet celou cestu, podle předpovědi na Medardovi. Bohužel žádná velká světelná show se nekonala, jen jsme měli možnost celou noc sledovat nepřetržitou sérii pohádek, při které byla zakázána konzumace vlastních alkoholických nápojů, tak pozor na ně :-).

Asi by stálo za zmínku, že jsme měli velkolepé plány, dojít za pět dní z Košic až do Brezna a to přes Volovské vrchy, Slovenský ráj, Muráňskou planinu a nakonec přes Veporské vrchy. Asi je z předchozí věty zřejmé, že jsme náš plán trochu pozměnily (zkrátili) a tak nám Muráňská planina a Poľana zbyly na příště.


Čtvrtek 22.června 2006
Z Košic přes chatu Jahodnou, chatu Lajošku až k noclehu na lanovce


f0002.jpg

Dnes skutečně začal náš výlet/pochoďák. Nejprve bylo třeba se zorientovat na autobusáku a trefit správný směr. Dá se říct, že Saša ve spolupráci s černobílou kopií mapy a kompasem, tento úkol zvládla bravurně, ba co víc, ještě mě provedla historickou částí města a nejen jí.

Po krátké snídani na pokraji města, jsme ještě trochu přemýšleli o bivakování na místní loučce a přejmenování akce na něco ve stylu "Košický bivak", ale pak už jsme se vážně schopili a vyrazili do nelehkého terénu. Rozcestník totiž hlásal něco o kopci s výškou okolo 360 m.n.m.

Docela mě překvapilo, že náš výlet je dost o lesích :-), ale občas byla i loučka. Každopádně pokud by někdo vyměkl už před chatou Jahodnou (~600), má k dispozici prakticky nepřeberné množství přístřešků po cestě. Dále pak už přístřešků ubývá, vodních zdrojů explicitně spatřitelných rovnou od cesty taktéž. Rozhodně doporučuju nabírat vodu na chatě Lajoška (~900), neboť zde pobývá velmi sympatický chatár, který se do nás zakoukal (spíš asi do Saši :-)) a pozval nás na panáka. Ať žije TatraČaj!!!.

Již od poledne byl slyšet hřmot někde z dáli, ale chatár tvrdil, že pršelo už 5 dní a že dneska už nebude. V tom se bohužel spletl, ale nakonec díky tomu jsme zastanovali na výstupní prkenné ploše lanovky, kde se naprosto geniálně zapichovaly kolíky :-) a k tomu všemu se mohla ještě Saša houpat na sedačce.

Večer se spustila bezva lijáko-bouřka a to se pak pěkně spalo. Před spaním jsme si zdejší kopce trochu navršovali vyprávěním o zdolávání Elbrusů a podobných kopců.


Pátek 23.června 2006
Cesta do lázní Stos-kúpele přes kopec Kloptaň


f0003.jpg

Ráno bylo polojasné, dřevěná prkna stihla oschnout, než jsme se vyhrabali ze stanu a tak si na nich Saša nahřívala své kotletky :-). To mě přivádí k myšlence stravy, jelikož Saša je vegetarián konzumující pouze kuřata, musel jsem své oblíbené vepříky konzumovat jen o samostatných obědech.

Po snídani jsme vyrazili hledat pramen do nedalekého lesíka a k mému překvapení jsme ho velmi rychle našli. Pak jsme prošli kolem zavřených čajoven. Po cestě jsme řešili filozofické problémy spojené s existencí Boha. Rozhodně se toto téma nedá považovat za bezkonfliktní, neboť mi ještě stále není jasné co někomu může vadit na šťastném skromném životě plného práce která člověka naplňuje, ale holt někteří jedinci jsou asi sebemrskači, že? (omlouvám se :-))

S deštěm to nebylo nic moc, neboť odpoledne docela vydatně chlejstalo a jelikož jsme si nemohli dovolit další "zdržení", šli jsme i v dešti. K večeru jsme dorazili do lázní Stos-kůpele, kde jsem dostal nařízeno sehnat vodu. Šel jsem tedy věc vyjednat do jednoho domu, kde mi vrátný s potměšilým úsměvem sdělil, že se jedná o uzavřenou společnost a že mi vodu jistě dají na hlavní recepci, daly, ale nějak divně se koukaly :-).

Saša mezi tím "připekla" čínu (promiň, no) a za chvilku už nám ležela v bříšku. Večer jsme buďto vyplnily filozofováním, nebo "navršováním".


Sobota 24.června 2006
Cesta na Skalisko přes Osadník a Pipitku


f0004.jpg f0009.jpg

Počasí se konečně uklidnilo, zřejmě jsme si udobřili ducha hory (no já s ním včera večer mluvil na téma sušení mokrých věcí, tak nám tedy vyšel vstříc). Takže jsme si mohli v klidu vychutnávat lesíky a louky a že jich tu teda je.

Zrovna když jsme řešili nějaké problémy ekologického farmářství, tak jsme pod kopcem Osadník zapomněli zabočit a tak asi po kilometru přišla na řadu, metoda "přímého zdolávání" kopce, což jsme si v tomto terénu mohli dovolit. Na vrchu jsme při pohledu do louže, trochu řešili, zda se nepokusit ji dostat do flašky, neboť plánovaná studně se ukázala býti spíše vrcholem.

f0011.jpg

Pod kopcem Pipitka naše krize přerostla všechny meze a my si napouštíme do flašky dešťovku ze včerejší bouřky. Po ochucení tangem, by ani zkušený vodohospodář nerozpoznal obsah láhve od kvalitní pramenité vody. :-)

f0008.jpg

Těsně pod Pipitkou dostala něžnější půlka naší výpravu ránu do sebevědomí, když dva turisti povídali a prstem při tom ukazovali na Sašu: "Ta??? Na Skalisko dneska nemůže dojít, leda že byste šli až do setmění." Na jednu stranu rozhořčená, na druhou stranu jsme na Skalisko došli téměř potmě :-), ale aspoň jsme měli docela humorné téma a Saša jim může poslat pohled, že to dokázala.

Docela krizi jsme měli v Uhornianskem sedle, kde jsme uvažovali zda neodstopovat na Muráňskou planinu, nebo zde zakempovat, ale nakonec zvítězila touha ukázat těm Slovákům, že na to Skalisko dojde. Dokonce jsme si začali zpívat, aby nám cesta lépe ubíhala.

Na Skalisku jsme potkali dva hochy, jež se snaží přejít celou červenou značku, jež meří něco přes 600km, myslím, že to byli docela nadšenci. Voda je tam až na chatě, což je 15 min dolů a 30 min nahoru. Trochu se nám kabonilo, tak z širáku nebylo nic. K večeři jsem uvařil nějakou kuřecí konzervu s rýží, byly toho asi dva ešusy a tak jsme to konzumovali ještě ráno. Večer jsem chtěl zase filozofovat, ale bylo pozdě a měl sem toho plný kecky, takže jsme šli spát.


Neděle 25.června 2006
Na Ostrou


f0013.jpg f0018a.jpg

Počas byl celkem supr, trochu mě bolela achilovka, ale nic strašného a tak jsme pomalu razili do Slovenského ráje. Terén se občas změnil, ale nic zásadního, co by stálo za řeč. Až odpoledne jsme došli k chatě Stromiš, kam podle naší mapy nevede červená, ale asi se lecos změnilo. Každopádně pod chatou je moc pěkná studánka, takže je možnost doplnit zásoby vody. Náhradní varianta cesty, ale vede po ošklivé vrstevnicové klikaté cestě a pochod na přímém slunci z ní dělá pěkný vopruz.

Pak ale dojdete pod kopec Ostrá a tam vás přímo oslepí svojí krásou rozkvetlé louky. Oslepily nás tak moc, že jsme došli jen asi kilometr za Ostrou a tam se utábořili na louce s výhledem na Královu Hoľu. Pro vodu jsme šli k potoku, šel jsem se Sašou, abych jí i přes její samostatnost, nemusel pak celý večer hledat po lese :-). (zase jedna malá omluva)

Večer pod širákem byl vrcholem romantiky, ale člověk si musí odmyslet neustále útočící komáry na můj ksicht a pak taky rozkvetlá louka není rájem pro alergika.


Pondělí 26.června 2006
Do Telgartu


f0019.jpg f0021.jpg

Ráno mi nepřetržitě teklo z nosu a tak jsem byl lehce nevrlý. Došli jsme k nádrži Palcmanská maša, ale jelikož jsme chtěli dojít až do Telgartu nešli jsme přímo k ní. Vodu jsme pak doplnily u nedaleké chaty a pak už se jen kochali krásami okraje Slovenského ráje.

Oběd se konal až na Čuntavě, kde taky k našemu překvapení končí červená na ukazateli. Kousek za Čuntavou jsme potkali naše dva hrdiny kráčející po červené značce a pak už jsme klesali k silnici k pramenu Hronu. Pak už to bylo jen asi půl hodinky po silnici do vysněného Telgartu.

Autobusem jsme se přesunuli do Brezna, kde jsme zbylých 5 hodin proseděli v hospodě, popíjejíc bažanty, občas něco konzumujíc a pak sem taky konečně kreslil obrazy a na základě toho Saša analyzovala moji osobnost. Myslím, že to dopadlo dobře až na toho hada, ale hadi jsou vždycky zákeřný. :-)

Zpět do Prahy jsme jeli autobusem se společností Tourbus, kde jsme pozorovali značne odlišný přístup řidiče k cestujícím. "Sedni si kam chceš, jen nech volnou tu pětku v zadu". Při příjezdu do stanice se neloučí s cestujícími, ale prostě zakřičí: "Zvolen". Batožinu je třeba do zavazadlového prostoru trochu víc našlapat, ale měl jsem z něj docela dobrý pocit. Ale hlavně při cestě zpět se spustila přímo hororově dramatická bouřka. Blesky osvětlovaly ztemnělou krajinu, lítalo to zleva, zprava, no prostě mazec. Skoro se až nedalo spát, viď Sašo :-).

Nízké Tatry 2006 Hlavní stránka Schladminger Tauern 2006

Vytvořeno 28.06.2006 12:30
Copyright © 2006 by Jiří Humpolíček

Valid HTML 4.01 Transitional