Stubaiské Alpy 2007 Hlavní stránka Arménie 2007



title.gif





Letošní jaro jsem prožil v jisté nejistotě, kam se v létě vypravíme na hory. Saša totiž chtěla navštívit něco speciálního, něco drsného, ... Mě by úplně stačil nějaký ten výlet do Dolomit, Černé hory, nebo Rumunska. Saša stále mluvila o Iránu, Altaji či polárním kruhu. Nakonec jsme dohodli na přechodu Alp. Jsem totiž našel článek na webu, jak to dva kluci šli minulý podzim. Trochu jsme se báli zda to ve dvou zvládneme na ledovcích, ale nakonec jsme na výlet vyrazili. Koupili jsme si 50 metrů polovičního dynamického lana, aby bylo co nejlehčí a k tomu ještě jednomístný stan - LIGHTENT 1 od Ferrina, který váží necelé dva kilogramy, ale dva lidé se tam vejdou.


Všem jistě přijde vhod mapa s náčrtkem naší cesty. Mapa středu Rakouska - první část a mapa středu Rakouska - druhá část.



Pátek 13.července 2007
Cesta z Jihlavy do Pöllatal(~1300)


Jako dopravu na místo činu, jsme použili moje rodiče, kterým jsem vysvětlil, že si tím vlastně udělají pěkný výlet do Rakouska a mohou s námi jít první den údolím. Jeli jsme běžnou cestou, akorát jsme se rozhodli nejet přes Salzburg po dálnici, ale přes Radstadt do sedla Katschberg (1641). Tam jsme si udělali krátký výlet a pak už sjeli dolu do údolí Pöllatal (~1300), kde jsme na parkovišti zanechali auto, ve kterém spali rodiče a já se Sašou jsme šli spát k nedalekému potoku.


Sobota 14.července 2007
Z Pöllatal(~1300) přes Lanisch-Ochsen Hütte pod sedlo Lanischscharte(2897)


f0001.jpg f0003.jpg

Večer bylo jasno a tak, když jsme se v průběhu noci probudili, pozorovali jsme pod širákem hvězdičky. Ráno jsme pak po snídani potěžkali naše batohy a okusili prvních několik kilometrů, zatím však jen po silnici a s minimálním stoupáním. Slunce pálilo a tak jsme se těšili až nastoupáme nějaké ty výškové metry a bude snesitelněji.

Asi tak v 1700 metrech pokračování v cestě nahoru vzdala mamka, ale taťka, že s námi dojde až na chatu Lanisch-Ochsen Hütte (1948). U chaty jsme byli lehce po poledni a asi o 40 metrů výš nad chatou jsme u nádherného vodopádu poobědvali. Po obědě jsme se rozloučili s tatínkem, který se vrátil zpět k autu do údolí a jeli se koupat k nějakému jezeru.

My jsme pokračovali dál k sedlu Lanischscharte(2897), ale vzhledem k mému 27 kg batohu a Saši asi o 3 kg lehčímu, to nešlo příliš rychle. Nakonec jsme došli asi do výšky 2400 metrů, kde bylo nedaleko jezero v kterém jsme se koupali. Saša využívala, že tu široko daleko nikdo není a tak mě koupání s ní velmi bavilo a jí evidentně taky :-).

K večeři jsme poprvé vařili naši celo expediční specialitu rýži s cibulí, špekem a bujónem. Saša si úplně nedovedla představit, jak tohle jídlo budeme jíst následující dva týdny. Na noc jsme zase nestavěli náš hyperlehký stan, neboť to na žádnou průtrž mračen nevypadalo. Mluvili jsme sice o tom, že bychom se ho měli naučit stavět, nebť až to jednou v noci bude potřeba, tak nám to bude chybět, ale zvítězila naše lenost a víra v dobré počasí.


Neděle 15.července 2007
Z pod sedla Lanischscharte(2897) do sedla, na vrchol Kleiner Hafner (3017) a přes chatu Kattowitzer hütte k přehradě Kölnbreinspeicher(1890)


f0006.jpg f0008.jpg

Ráno jsme taktéž poprvé okusili naši monotónní snídani, kterou představují ovesné vločky s rozinkami a čokoládou a to všechno vržené do vroucí vody. Já jsem na tuto stravu poměrně zvyklý, ale Saša si to uměla představit tak maximálně 4 dny, ale nakonec to zvládla a možná jí to i zachutnalo :-).

Cesta do sedla Lanischscharte(2897) vede částečně po kamenech, dále pak nepříjemné suti a místy i po docela příkrém sněhu. Ze sedla je pěkný výhled na zasněžený vrchol Hochalmspitze (3360) a taky je možno vystoupit na vrchol Kleiner Hafner (3017) o což jsme se taky pokusili, ale bez batohů. Nejprve jsem ale po výstupu do sedla šel pomoci Saši, která si moc nevěděla rady s batohem v příkrém stoupání, no a taky abych vypadal jako drsňák. Následný výstup na Hafner již nebyl příliš obtížný, i když několik momentů na exponované skále či na kluzké, úzké a zasněžené cestičce tu bylo. Zápis do vrcholové knihy neměl příliš smysl, nebť byla celá promočená, tak jsme aspoň snědli deli a koukali se po okolí. V dáli byl vidět zasněžený vrchol Ankogel (3252). Saša nevěřila, že bychom se tam mohli do zítra dostat.

f0009.jpg f0011.jpg

Sestup ze sedla byl o něco nepříjemnější, jednalo se o nechutný sestup suťovým svahem. Cesta se zlepšila až u chaty Kattowitzer hütte. Po cestě k chatě pozorujeme ovce, jak se chladí na sněhu, to jsem ještě nikde jinde neviděl. U chaty se příliš nezdržujeme, neboť Saša má asociální náladu a tak pokračujeme po traverzu k přehradě Kölnbreinspeicher(1890). Mě se vodní dílo docela líbí, Saša je opačného názoru.

Dojdeme do překrásného údolí s potokem, kde se kromě procházejících turistů už setkáte jenom s pasoucím se dobytkem. Přemýšlíme, že bychom tu zůstali, ale je ještě brzy a tak vyrážíme dále k přehradě. Saša je už zřejmě unavená, ale nechce mi to říct a tak když na ní občas počkám, je taková nějaká smutná a z chůze nemá evidentně radost.

Nakonec dojdeme k vysněnému jezeru, v místě kde jsme chtěli spát, bohužel stojí chata a všude kolem je docela šrumec a tak odcházíme na nedalekou terasu ve skále za chatou. Je tu potok a tak pijeme, vaříme a usínáme ve spacáku.


Pondělí 16.července 2007
Od přehrady Kölnbreinspeicher (1890), kolem chaty Osnabrücker hütte na vrchol Ankogel(3252)


f0015.jpg f0017.jpg

Ráno zjišťujeme, že se pod námi na louce u cesty usadila jedna dvojice se stanem, hádáme, že to budou asi Češi, kdo jiný by tady taky kempoval. Chůze kolem přehrady není příliš zajímavá a tak jsme rádi, že ji máme brzy za sebou. Před námi je vidět chata Osnabrücker hütte a za ní na konci údolí Hochalmspitze (3360). Pokračujeme údolím vpravo, vedle obrovského vodopádu nad nímž se rozkládají louky, na kterých se pase stádo koz. Kozy jsou evidentně lepší než ovce a tak si je zamilujeme, především teda Saša. Stále je láká na trávu a nemůže pochopit, že o ní nemají zájem, vždyť jí žerou celý den a od turistů jsou jistě zvyklé na jiné pamlsky. Kousek za kozama si dáváme oběd. Oběd u nás představuje chleba se salámem v mém případě a chleba se sýrem v Sašině případě.

Po obědě pokračujeme dále do sedla pod vrcholem Ankogel(3252). Jsou zde dvě krásná ještě částečně ledem zakrytá jezera a nahoru nad nimi se tyčí majestátní Ankogel. Přijdeme do sedla a následuje traverz s výhledem na protější Maresenspitze (2916). Potkáváme tři lidi a ty nám tvrdí, že na výstup a sestup z Ankogel musíme nechat aspoň 4 hodiny. Počítáme a vypadá to, že bychom to dneska ještě mohli stihnout. Dojdeme až na rozcestí, zde necháme batohy schované za kamenem, bereme s sebou jen hůlky, mikinu, čokoládu, flašku vody a foťák a vyrážíme.

f0019.jpg f0020.jpg

Překvapuje nás jak pohyb bez batohů je rychlý a tak se sotva nadějeme a jsem pod malým Ankoglem. Avšak posledním 100 výškových metrů na Ankogel moc rychle neubíhá. Cesta vede po suti částečně ještě zakryté sněhem a tak musíme být opatrní, abychom neskončili o 1000 metrů níže v jezeru. Nakonec stojíme u vrcholového kříže, děláme pouze vrcholovou fotku, neboť je ve vzduchu nějaký opar a moc toho není vidět.

Sestupujeme nejprve maximálně opatrně, jakmile dosáhneme malého Ankogelu je svět hned radostnější a my v pomalu zapadajícím slunci sestupujeme nejprve po kamenech, pak se trochu projedeme po sněhu, Saša jede přímo po zadku, až nakonec dojdeme zpátky k rozcestí. Stihneme akorát najít místo na spaní, když zapadá slunce a večeři vaříme při čelovkách. Pro jistotu stavíme i náš nový stan, neboť v údolí je spousta toho oparu a tak nevíme zda z toho nevznikne přes noc oblačnost.



Úterý 17.července 2007
Od Hannoverhaus(2720) k Mindener hütte(2431)


f0021.jpg f0023.jpg

Ráno nikam nespěcháme, protože toho máme plný kecky po včerejším náročném dni a tak kolem nás procházejí turisté a prohlížejí si nás. Sbalíme se a vyrážíme na Hannoverhaus (2720). Chata stojí na vrcholu kopce a vedle ní je kaplička. Zde se stane pro mě šokující věc. Celou cestu jdeme pouze s PDA s GPS a nemáme papírovou mapu, jako software používáme mé MapView. Vytáhnu PDA z batohu a je vyplé, hned na to si všimnu, že je utržený drát od mé externí baterie. Snažíme se to nějak připájet zapalovačem, ale bezvýsledně. Nakonec drát pouze přilepíme k plošnému spoji kobercovkou a navigace zase funguje i když s vidinou menší výdrže způsobené větším přechodovým odporem na spoji.

Pokračuju trochu rozladěný dál na Mindener hütte(2431) a říkám si, jak sem mohl být takový pako, že sem spoj nepřelepil izolačkou už na začátku, aby se spoj neodlomil. Obědváme na sjezdovce, výhledy tudíž nic moc. Po obědě zastavujeme u jezera Kleine Tauernsee, kde se Saša trochu předvádí a povaluje se před jezerem a jí fotím. Po únavném traverzu bez vody docházíme k samoobslužné chatě Mindener hütte(2431). Jdeme se vykoupat do nedalekého jezera a mezitím spřádáme plány, jak s touhle chatou naložíme. Máme v úmyslu využít plynový vařič, nebť plynu nemáme na zbyt. Přemýšlíme o několika chodech, polévce, omáčce uvařené zvlášť a vůbec pohodě, když nám bude patřit celá chata. Bohužel po návratu od jezera, vidíme u chaty sedm Rakušáků a naše plány na osamocené vaření se rozplývají, nakonec si vaříme klasickej špek s rýží a spíme pod širákem 30 metrů za chatou.


Středa 18.července 2007
Od Mindener hütte(2431) přes Hagener hütte(2448) a Biwakschachtel někde k chatě Duisburger hütte(2573)


f0024.jpg f0027.jpg

Ráno vstáváme brzy, neboť jsme odpočatí po krátkém včerejším dni. Plánujeme dojít na bivak Biwakschachtel, který je v sedle Feldseescharte (2714). Netušíme jak to tam bude vypadat, ale věříme, že se tam bude dát přespat. Trochu nás poleká klasifikace cesty na chatu Hagener hütte(2448), která má být traversem a je klasifikovaná jako černá, tudíž těžká. Nakonec přesně tuto klasifikaci nechápeme, možná je způsobena exponovaným svahem, kterým cesta občas vede.

Za Hagener hütte(2448) obědváme a já peru v potoce ponožky. Přichází ve směru od bivaku dva starší Rakušani a tak se jich ptáme, jak to tam vypadá. Dostáváme odpověď, že bivak tam je, ale spát se tam nedá, že je prý malý a pak taky, že tam není žádná voda. Říkáme si, že pro vodu případně zajdeme do asi o 100 metrů níže položeného jezera a tak si bereme vodu jen na cestu. Nakonec se ukáže, že se jedná o takovou tu plechovou pixli ve které jsou dvě lavičky a stůl, voda na hřebenu skutečně není. Jelikož je ještě brzy, pokračujeme dále k chatě Duisburger hütte(2573). Někde v půli cesty nalézáme příhodnou rovinku nedaleko tryskajícího potůčku a tak zde zakempujeme.

Saša se opaluje a pak se převléká do plavek a jde se umýt k potůčku na turistickou cestu. Když vidím jak se tiskne ke skále, říkám si, co by asi řekl a dělal náhodně procházející turista, kdyby viděl Sašu jak si pohrává s pramínkem vody tekoucí po skále ve snaze si umýt záda a i jiné partie těla.


Čtvrtek 19.července 2007
Od Duisburger hütte(2573) přes Schareck(3123) k přehradě Großsee(2417)


f0029.jpg f0031.jpg

Ráno vyrazíme, ještě na nás ani nesvítí slunce a za nějaké dvě hodinky dojdeme k chatě Duisburger hütte(2573). Tam řešíme otázku zda se vydat nejprve do sedla Fraganter scharte(2754) a pak po hřebenu bez batohu na vlastní vrchol Schareck(3123), nebo jít po ledovci přímo na vrchol i s batohem a pak po stejném hřebeni jako v prvním případě sejít do sedla. Nakonec vítězí druhá varianta a my se drápeme po sjezdovce pod lanovkou v ledovci. Na stanici lanovky zjistíme, že ledovec je vlastně sjezdovka na které i teď v létě lidé lyžují. Takže lano a cepíny necháme raději v batohu, abychom nevylekali lyžaře a v mačkách stoupáme po sjezdovce nahoru.

Trénuje tu slalom nějaká skupina Slovenek a pak taky potkáváme nějakou cyklistickou skupinu z Čech. Na vrcholu sjezdovky značně fouká, tak se oblékáme a razíme na nedaleký vrchol Schareck. Na vrcholu děláme pouze vrcholovou fotku a zapisujeme se do knihy, kterou shodou náhod zrovna člověk před námi vyměnil za starou a tak máme první zápis. Jsem trochu nejistý ohledně sestupu po hřebeni, když jsem viděl jakou sutí vedl ten kousek nahoru od ledovce, ale moje obavy jsou nakonec zbytečné a cesta dolů je relativně snadná, až asi na jedno místo jištěné ocelovým lanem, které se s batohem a v silném větru leze špatně.

V sedle Fraganter scharte(2754) v závětří velkého balvanu obědváme a přemýšlíme o dalším pokračování. Jsem z toho větru nějaký nesvůj, navíc nás čeká úsek kde půjdeme skoro tři dny nad tři tisíce metrů vysoko. Po dlouhém rozhodování nakonec ustupujeme a přes sedlo Kleinzirknitzscharte(2726) sestupujeme po ledovci dolů k jezeru Großsee(2417), kde pro tento den spíme.


Pátek 20.července 2007
Od přehrady Großsee(2417) do vesnice Zirknitz a dále pak přes Glocknerhaus(~2100), Franz-Josefs-haus(2370) až k Hofmannshütte(2444)


f0032.jpg f0033.jpg

Sestupujeme kolem jezera Großsee(2417), ale jdeme po druhé straně než vede turistická stezka, ve snaze si ulehčit cestu. Ukazuje se, že spíš než po neznačené cestě traverzujeme po cestě vyšlapané ovcemi, ale nakonec se nám líbila. Jak stále více klesáme, dostáváme se do pásma stromů. Procházíme nádherným řídkým lesem, jen sem tam se roste borovice nebo modřín. Jak se stále více noříme do údolí procházíme smrkovým lesem až dojdeme k silnici. Chvíli jdeme po ní a předjede nás auto s českou značkou. Za nedlouho po té potkáváme dva lidi, kteří vystoupili z tohoto auta, zdravíme je proto "dobrý den" a oni nás předběhli s německým "servus". Asi nechápou jak jsme poznali, že jsou Češi, holt to je naše tajemství.

Asi za deset minut nás znovu předjíždí ono auto, zastavuje a řidič se ptá zda nechceme svést do údolí. Nenecháváme se dlouho přemlouvat a souhlasíme. Jak jedeme do údolí navrhne nám, že nás hodí až do vesnice Heiligenblut (1291), kde je prý lepší obchod a stejně bychom se tam chtěli dopravit. Po cestě nám pak navrhuje, že nás hodí ještě nahoru po hochalpenstraße. Škoda jen, že jsme se nestihli dohodnout kam přesně chceme, nebť jsme dostali návrh, že nás zaveze buď na Hochtor, nebo na Franz-Josefs-haus(2370), ale vzhledem k tomu, že jsme nevěděli zanechal nás na kruhovém objezdu, kde se silnice dělí a je ve výšce pouhých 1859 metrů.

Po cestě na Franz-Josefs-haus(2370) se snažíme někoho stoupnout, ale provoz takhle večer nahoru není velký a navíc není prakticky kde zastavit. Nakonec tedy na chatu docházíme téměř vyčerpaní kolem západu slunce. Následuje hledání tunelu, který vede k chatě Hofmannshütte(2444). Taky nemáme žádnou vodu a tak zastavujeme až na cestě u prvního potoka ve výšce 2500 metrů a zde spíme na lavičce u cesty. Celou noc můžeme pozorovat vrchol Großglockner (3798).


Sobota 21.července 2007
Od Hofmannshütte(2444) přes Oberwalderhütte(2972) a sedlo Obere Odenwinkelscharte (3228) na Rudolfshütte(2311)


f0035.jpg f0037.jpg

Ráno vstáváme kolem šesté, aby nás na lavičkách neviděli spát místní turisté, ale stejně se nám to nepodaří, protože 5:24 kolem nás prochází první dva turisté. Říkám si, aspoň nám prošlápnou cestu po ledovci. Než se ale sbalíme, pár se už zase vrací, takže se žádné prošlapování nekoná.

Cestou na chatu Oberwalderhütte(2972) je úžasný výhled na Großglockner (3798). Cesta na chatu vede po ledovci. Když k němu přijdeme, začneme vydávat mačky, cepíny, úvazky a lano a pak přijde starší muž od ledovce a říká nám, že je to jednoduchý ledovec, že lano a cepín nepotřebujeme a že si vystačíme s mačkami. Pro jistotu jdeme s plnou výbavou, když už jí máme s sebou. V ledovci jsou malé trhliny. Asi za dvě hodiny jsme u chaty a pohlížíme po cestě po ledovci do sedla Obere Odenwinkelscharte (3228). Je to pěkný kus cesty, tvoří se nad ledovcem mraky a nikdo po něm nejde. Po lehké svačině se navážeme a vyrážíme za pomoci naší GPS. Ve sněhu jsou zřetelné starší vyšlapané stopy a tak jen s GPS kontrolujeme směr. Nalevo a napravo od nás jsou vidět trhliny a nedaleko se do údolí hroutí ledovec doprovázen hlasitým burácením. Za půlkou cesty do sedla potkáváme trhlinu, která spíše připomíná díru do jeskyně, obcházíme jí se značným respektem.

V sedle pak obědváme a rozhodujeme se že již nepůjdeme na nedaleký vrchol Hohe Riffl (3338). Vítr je dost silný a tak nám komplikuje sestup v již tak nepříjemné prudké suti. Po nějaké době máme za sebou suť a jdeme po rovině, víme, že budeme ještě muset překonat ledovec Pasterzenboden, ale to ještě nevíme co nás přesně čeká. Nejprve musíme sejít asi 50 metrů po úchvatně kolmém svahu plném suti, je to docela výkon si při to nerozbít hubu. A pak přijde třešnička na dortu. Ledovec Pasterzenboden je nejhnusnější ledovec který jsem kdy viděl, je to hromada ledu, s hromadou kamení a mezitím jsou trhliny. Čas od času se nedaleko vás něco někde pod vámi hroutí. Navázali jsme se, ale s naším polovičním lanem, mezi tím kamením bychom asi moc neuspěli. Nakonec ledovec překonáváme bez úhony, ale jsme z toho náležitě vydeptaní. Nakonec je ještě nutné dojít k chatě Rudolfshütte (2311), kde u jezera spíme.


Neděle 22.července 2007
Je ošklivo zůstáváme na Rudolfshütte(2311)


f0039.jpg f0040.jpg

Večer pozoruji, jak se nad námi honí mraky a někde z dáli se zlověstně blýská, hrom ale není slyšet. Budím Sašu a ptám se jí jak se jí to líbí a zda nechce raději postavit stan, chvíli o tom meditujeme v polospánku a nakonec se pro stavbu rozhodneme. Ráno se budíme kolem šesté, koukám ze stanu, nad námi něco mraků, ale jinak modro, ale pod námi je mrak. Když se pak probudíme znovu kolem desáté, je už všude kolem nás mlha a začíná pršet, rozhodujeme se tady den zůstat.

K odpoledni se situace trochu zlepší a tak jdeme na procházku kolem jezera. Po večeři jdeme spát a jsme zvědaví jak dopadne počasí další den.


Pondělí 23.července 2007
Z Rudolfshütte(2311) po Krefelder weg do údolí


f0044.jpg f0045.jpg

Ráno je téměř jasno, akorát fouká poměrně silný vítr. Je tu klasické dilema, zda jít nahoru po ledovci nebo ne. Já jsem pro to tam nejít, Saša je pro ledovec. Navíc tam nikdo jiný nejde a když se pak ptáme na informacích na chatě co si o tom myslí, slečna nám odpovídá, že fouká vítr a že bude další den škaredě a možná už dneska odpoledne. Tak se rozhodujeme pro definitivní sestup do údolí a ukončení našeho velkolepého přechodu Vysokých Taur.

Jdeme kolem přehrady Tauernmoossee a pak cestě Krefelder weg, která krásně traverzuje nad údolím. Saši je líto, že když je tak pěkný počasí, proč nejsme na ledovci, ale plácáme se tady po těch blbejch nakloněnejch loukách. Částečně situaci zachrání stádo koz, ale stejně to není v pořádku. Hřebíček do rakve tohoto dne je skutečnost, že jsme ke konci dne vystoupali do sedla Kleetörl (2372), které je asi o 50 metrů výše než jsme ráno začínali u jezera a to Saša nedokázala pochopit, jakto že jí říkám, že jdeme do údolí a jsme výš než ráno :-). Asi 200 metrů pod sedlem jsme to pro tento den zabalili.


Úterý 24.července 2007
Sestup do údolí a stopování do Čech


f0047.jpg f0051.jpg

Během noci mraky zhoustly tak, že nejprve bylo vidět část hvězdné oblohy, pak byli vidět obrysy hor, pak byli vidět zamlžené obrysy a nakonec nad ránem nebylo vidět nic než jen mlhu. Takže klasicky budím Sašu, co že si o tom myslí, a ona si myslí, že jí zas chci ukazovat nějaké hvězdičky, tak jen nespokojeně mručí ze spacáku. Ráno na to pak povídá, že bychom maximálně zmokli.

V 6 ráno se rychle sbalíme a sestupujeme níž, pod mrak. Lehce poprchává, ale nic strašného u Schaumbergalm (1672) si děláme snídani a po snídani scházíme až úplně nejníže do vesnice Niedernsill (769). Tady se přebalujeme, obědváme a po krátké bouřce vyrážíme stopovat do Čech.

Nejprve nás vezme člověk do Schüttdorf (759) a pak další na nějakou benzínovou stanici za Salzburg. Tam se nám moc nedaří, až nás vezme nějaký pracháč v namakaným fáru na křižovatku u Linz. Tam nám věnuje 40 euro, asi abychom se měli dobře. Další člověk nás hodí až na konec dálnice za Linz. Další pak do Freistadt, ptám se ho jak moc lidí se bojí temelínu a on odpovídá, že se ho bojí skoro všichni. Ve Freistadt po dešti nás bere Rakušák se slovy "just 10 kilometers" a nakonec nás odveze až na hranice. Za hranicemi nás nechce nikdo vzít a tak dojdeme do vesnice Rybník na vlak, který nám zrovna odjel a tak nocujeme na stanici, kde byl moc fajn výpravčí.

Myslím, že to byl fajn výlet i přesto, že jsme nedosáhli všech našich cílů, ale třeba se tam ještě někdy vrátíme.



Stubaiské Alpy 2007 Hlavní stránka Arménie 2007

Vytvořeno 27.07.2007 15:33
Copyright © 2007 by Jiří Humpolíček
Linux is like a wigwam. No windows(TM), no gates, apache inside. :-)